Kočky

Babuška je naše 17 - ti letá kočička (2009), je krásná černobílá a tolik mazlivá, stále je naše "malé koťátko" - babuší se kolem nohou a je tak moc milá. Na ostatní kočičky si dlouho přivykala, a nejraději má Macíka a Čertíka.....ráda chodí na procházky, jde pomaly a na slovo poslouchne. Je to naše nejstartší zlatíčko !

2.8. 2011 postoupila operaci zubů, díky pani doktorce Vičarové a jejímu kolektivu se rychle uzdravila a překonala pooperační stav velmi dobře.
Je sice nyní hodně rozmazlená, ale kdo by nerozmazloval 20-ti letou kočičku? Nyní všechno krásně papká i granulky, které dříve nikdy nemusela. Nejraději má šunku a sýr, nepohrdne piškoty s tvarohem......
A tak se všichni těšíme společně každému dni, který trávíme ve společnosti naší Babulky......

1.11.2012 opustila naše Babulka naši kočičí smečku a zarmoutila nás svým odchodem přes Duhový most tam, odkud není návratu......
Vzpomněla jsem si na její narození, jak jsem ji musela opustit po dobu dlouhého léčení v Tatrách...jak ji chtěla jedna kamarádka od vnučky a my na druhý den ji znovu přinesli domů.....vzpomněla jsem si na všechny krásné dny - prožité s láskou a s porozuměním. Byla mým zlatíčkem, moje všechno! Každý den, ztrávený spolu jsme vychutnávali obě dokonale!
Její kastrace v 1. roku života proběhla velmi těžce, ale přežila!
Doslova se mi babušila kolem nohou, ať to bylo v domě, anebo venku v trávě i mezi kytičkami.....večer ve stanovenou hodinu už čekala v mé posteli, kdy půjdu i já spát.....v noci svým vlhkým čumáčkem mě budila ku hraní a já ji vždy šupla pod peřinu spát....
V noci jsem slyšela tiché našlapovaní tlapek, když hledala Macíka, Čertíka ku společným nočním hrám - kočkování ....
I přes den odpočívala v mé posteli a nyní je postel již prázdná.....žádná ostatní kočulka si toto privilegium nedovolí......jenom ona všechno 20 let a 5 měsíců a 8 dní mohla.....
Odešla tiše, očima se mnou rozloučila a usnula navěky......

Kromě operace zoubků nebyla nikdy nemocná!