Rys (180-599)
|
Kartouzská kočka
Rád bych se tu věnoval kartouzské kočce. Ackoliv je zde již vlákno "Kartouzská nebo britská kočka", není v něm prakticky nic o kartouzské kočce a shodou okolností jediný příspěvek, který je tam vyloženě o kartouzce mi přijde špatně formulovaný. Je to možná tím, že v České republice napočítáte aktivní chovatele na prstech jedné ruky, což znamená, že i majitelů tohoto plemene je daleko méně než dalších plemen modrých koček.
Takže něco k historii kartouzské kočky:
Pokud jste se někdy o kartouzky zajímali, určitě na vás někde na internetu vyběhlo, že název kartouzská je odvozen od kartuziánských mnichů, kteří je chovali jako své společníky, avšak toto tvrzení v záznamech řádu nenajdete. Někdo říká, že je to proto, že jejich chov považovali za samozřejmost.
První zmínky o modré (nikoliv kartouzské) kočce pochází ze 16. století a předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav.
Kartouzskou kočku, jako druh poprvé vyčlenil přírodovědec Georg-Louis Leclerc de Buffon v 18. století. Označil ji jako „modrou kočku“ a přidělil jí latinské jméno Felis Catus Coeruleus, aby ji jasně odlišil od kočky domácí – Felis Catus Domesticus. Název „kartouzská“ dostala pravděpodobně díky svému typu kožešiny, která je podobná vlně - jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna.
Ještě na začátku 20. století bylo možné najít kolonie volně žijících kartouzských koček v Paříži a na několika dalších místech Francie, avšak protože byly ceněné pro své kožichy, maso, nebo také jako lovci krys a myší, nikdy jich nebylo mnoho.
První významné chovy pochází z geograficky izolovaného regionu Chartreux a ostrova Belle Ile. První chovatelé vytvořili standard kartouzské kočky vycházející z popisu francouzských přírodovědců 18. století. Volně žijící kolonie kartouzských koček se nevyskytují od konce II. Světové války.
Stále jsou vzácné, dokonce i v samotné Francii. V roce 2007 nebylo na celém světě ani 100 aktivních chovatelů kartouzských koček. Do Spojených Států se poprvé dostalo v roce 1971 zásluhou Johna and Helen Gamonových. Dnes je americká linie jednou z nejčistších.
Vzhledem ke snaze chovatelů zachovat standard plemene v nezměněné podobě, by šampioni z 30. let 20. století byli šampiony i v dnešní době.
Kartouzka vs. ostatní modré kočky
Plemenem, se kterým bývá kartouzská kočka nejčastěji zaměňována je britská modrá krátkosrstá kočka. Avšak je zde několik rozdílů, na základě kterých by měl být každý schopen tyto plemena rozeznat. Dalším podobným plemenem je ruská modrá, avšak tu na první pohled rozeznáte dle barvy očí, která je u rusky zelená a také zejména díky velikosti, protože dospělá ruská kočka je mnohem menší a není tak mohutná. Budu se tedy věnovat zejména rozdílům s britskou kočkou.
Jedním z těchto rozdílů je nos, nos kartouzky je rovný, kdežto u britky je lehce prohnutý. Toto určitě poznáte pokud se podíváte ze strany (profil)
Dalším rozdílem jsou uši, které jsou u kartouzky větší, vysoko nasazené (vzdálenost mezi nimi by neměla být větší než na dva prsty) a kočce dávají bystrý pohled. Uši britské kočky jsou zantelně menší, dál od sebe a lehce zakulacené.
Oči kartouzské kočky nejsou kulaté, horní okraj směřuje nahoru, což jim dává "mandlový tvar". Britská kočka má oči velké a kulaté.
Kartouzská kočka je co do velikosti srovnatelná s britskou, a zde se právě dostáváme k onomu špatně formulovanému příspěvku. Kartouzská kočka rozhodně mohutná je, avšak není zavalitá. Je to proto, že má delší končetiny než britská modrá.
Povaha
Protože máme doma čtyři kartouzky a mnoho dalších jich známe osobně, budu mluvit z vlastní zkušenosti.
Jsou to milí a klidní společníci, avšak velmi rádi si hrají. Jejich hry jsou rozděleny na kratší chvilky, které jsou velmi intenzívní. Chvilku se honí mezi sebou, pak chvilku nic, pak znova, pak zase nic, pak se trošku poškádlí a zase se začnou honit, atd... Nevydrží jim to však většinou déle než čtvrt hodiny. co však všechny naše kočky i kocouři milují je aportování čehokoliv (škádlítka, myšky, houbičky na nádobí, ...), to jim vydrží hodně dlouho:-)
Jsou tolerantní k novým věcem, obecně se příliš nemusí se psy, avšak pokud již doma máte psa a chcete si pořídit kartouzku, vždy si na psa zvykne. Mohu říci, že naše kočičky nikdy nevyvolávají konflikty, nikoho nikdy nepoškrábaly, když jsou v situaci, ve které se necítí jisté, raději se schovají někam, kde mají klid.
Cestování jim většinou nečiní větší potíže, avšak třeba náš kocour prvních dvacet minut vždycky hlasitě mňouká.
Pokud jste celý den v práci, je pro vás kartouzka ideální volbou, protože se dokáží zabavit a po vašem návratu vám krásně dají najevo, že jste jim chyběli. Když se vracíme my, vždycky máme u dveří uvítací výbor.
Snad všechny kartouzky nemají rády zavřené dveře, ale jakmile je otevřete, o tu místnost zájem ztratí, chtějí jen prostě, aby bylo všude otevřeno:-)
Mazlí se trošku jinak než ostatní kočky, nerady se nosí na rukou, spíš vám budou dávat hlavičky a pusinky:-) Svoji náklonost a přízeň projevují tak, že vždy jsou vám nablízku, vždy s vámi v místnosti. Takže pokud přecházíte z jedné místnosti na druhou, občas máte pocit, že máte neustále někoho za zády.
Pokud chcete kartouzkou kočku na mazlíka a máte rodinu, doporučil bych vám kocoura, protože ti bývají mnohem mazlivější. Kočky také mají tendenci ulpnout na jednu osobu a ostatním se moc nevěnovat.
Výhodou pro začínají chovatele je jejich nenáročnost na péči o srst. Někde píší, že je máte jednou týdně kartáčovat, ale po diskuzích s dalšími chovateli tohoto plemene musím říci, že my je pouze přejíždíme navlhčeným hadříkem, protože po kartáčování mívají velmi často lupy.
Tak to je pro teď vše. Chovatelé mi jistě odpustí některé výrazy při popisování rozdílů, snažil jsem se je popsat tak, aby to bylo jasné, nikoliv okopírovat standard.
|