| Zdraví a nemoci > Veterináři > Veterinář |
Host
|
RE:Veterinář
hm hlazení kočičky do posledmní chvíle je to pravé!
|
|
Gepard (600-1999)
|
RE:Veterinář
AlenaC: no hladit je do poslední chvíle bylo to jedine co jste pro ne mohla udelat a kdyz vas neznam tak si myslím že si užili krásný život!
|
|
|
Host
|
RE:Veterinář
ano to já vím než je nějaký velký zdravotní problém!
|
|
Rys (180-599)
|
RE:Veterinář
Katka | 12.11.2009 6:17:35
Na tohle musí být nátura, protože jinak po čase ten dotyčný vyhoří. To platí obecně pro jakoukoli medicínskou profesi, nejen pro lékaře. Problém je totiž v tom, že pokud se jako zdravotník snažíte o to, abyste pomohli úplně každému, snažíte se extrémně vcítit do každého pacienta, tak na to časem dojedete, těch případů profesionálního vyhoření bývá popisováno celkem dost. Proto se někdy může zdát, že jsou zdravotníci mírně odtažití - ono to ale jinak nejde, pokud u té práce máte zůstat celý život.
|
|
* ADMIN *
|
RE:Veterinář
Adela | 11.11.2009 23:55:21
Mám to podobně a mrzí mě, že nesnesu pohled na krev. Bohužel nejsem schopná pohlížet na živou tkáň jako na soubor součástek a mít ten správný nadhled bez emocí. Humánní lékaři i veterináři bývají většinou dost otrlí. Celkem by mě zajímalo, jestli takoví začnou být na škole, díky pozdější praxi nebo je to náturou.
|
|
Serval (60-179)
|
RE:Veterinář
Být veterinářkou taky býval kdysi můj sen a hodně dlouho jsem litovala, že jsem si ho nemohla uskutečnit. Až do doby, kdy jsem musela na operaci se svým pejskem do Brna na veterinu. Ke svému veterináři jsem chodila před tím jen na vyšetření, očkování atd, ale v Brně jsem viděla pejsky po operaci, slyšela jsem jejich naříkání a tam jsem poznala, že bych nikdy nemohla mít ten nadhled a odstup, který je při této práci potřeba. Od té doby jsem zažila se svým pejskem další operace, porody mé kočiny císařským řezem, nedělá mi problém odrodit kočku, když nejsou komplikace, ale nesnesla jsem pohled na odstraňování výrůstku na noze pejska - kvůli jeho věku nebylo možné uspání. Byla jsem schopná ho celou dobu držet za hlavu a přední packy a uklidňovat ho, ale do rány jsem se nedokázala podívat. Musela jsem nechat dvakrát uspat svá milovaná zvířátka, vždycky jsem byla statečná jen do doby, než doktor řekl, že poslední injekce je už jediným řešením. Byla jsem jen schopná do poslední chvíle pejska i kocourka držet a hladit a loučit se s nimi, ale pro slzy jsem neviděla. Obdivuji veterináře, ale já už vím, že bych to nemohla dělat.
|
|
|
Gepard (600-1999)
|
RE:Veterinář
jestli to bylo na mě nebo na wendete to nevím ale ja chci byt veterinarkou uz od 7mi let... smrt k zivotu patri to je jasné ale zase bych nedokázala nad úmrtím nějakého zvířete mávnout rukou..není mi to vubec jedno a kdybych neco pro například týraná zvířátka mohla udělat tak to určitě udělám a ani nezaváhám..nechapu jak nekdo muze neco takoveho udelat neme tvari ktera se nemuze branit..je to smutne..ale to uz je neco jineho
|
|
|
Rys (180-599)
|
RE:Veterinář
Katka | 11.11.2009 19:20:26
Ono to sledování práce veterináře taky není pořád růžové, protože ne vše bohužel končí dobře. A pokud chceš být jednou veterinářkou, musíš se naučit snášet i to špatné. Za těch pár týdnů, co stážuju u koček na klinice (a občas i u psů), už jsem asistovala i u utrácení kocourka - bohužel už jsme mu nemohli pomoci jinak. Teď tam chodí pejsek, který schází stářím - a taky už mu nijak víc nepomůžem, příroda si do své práce moc kecat nenechá. Samozřejmě těch dobrých konců je hodně, ale když přijde ten špatný a Ty víš, že s tím už nic nenaděláš, je to vždycky smutné.
|
|
| Strana
1
2
|
Zobrazit módy: |