| Zdraví a nemoci > Nemoci, úrazy a prevence > Kryšpínek |
* MODERÁTORKA *
|
RE:Kryšpínek
Vracím se několikrát k tomu co tady píšete. Naši Babulku také bolela nožka, chodili jsme dokonce na injekce a já ji začala denně masírovat. Ona dokonce večer si sama ke mně lehla, natáhla nožku a já masírovala po dobu 3 let.... nožka přestala bolet, Babulka přestala kulhat....a to již měla a také má svůj věk - však Vy víte!
Zkuste opatrně zjistit, kde ho nožka bolí a opatrně masírovat a uvidíte, zda to přivítá nebo bude odmítat. Možná najdete to místo a jemu se uleví. jenom zlehka a chvilku a když tak čas prodlužovat. někdy jenom dotykem se léčí bolest! Jak fyzická tak v duši!
Zkuste! Za pokus to stojí......
|
|
Ocelot (20-59)
|
RE:Kryšpínek
Máte pravdu,oni mají jiný pohled na ten svůj život.tak je to halt na tom světě zařízené.
Pokaždé jsem říkala,už nechci domů nic co má peří,chlupy,šupiny....a pokaždé to poruším.Nějak mi to jejich zlobení,venčení,uklízení po nich chybí.Taky má člověk alespoň povinnost se zvednout a pohrát si.
Tak hlavně ať vše dopadá dobře.
|
|
Levhart (2000-3999)
|
RE:Kryšpínek
Ještě k tématu eutanazie: Asi mě někdo ukamenuje, že jsem necita, ale já už pochovala 4 psy (včetně vlkodava) a nespočet kočiček.
Naučila jsem se jedno: zvířátka NIKDY nebudou žít tak dlouho jako my a proto je nutné při pořízení zvířátka počítat s jistotou, že nás toto hrozné rozhodnutí dříve či později čeká. Většinou to poznáme sami, beze slov jen na očích. Zvířátka tak zoufale nelpí na životě jako my, lidé a ví, kdy odejít. A na nás je nenechat je trápit a do poslední chvíle být s nimi. Mě vždycky z nejhoršího vysekalo vědomí, že se u mě měli fajn, dostali krom žrádla a péče i spoustu lásky a mazlení. Mohli taky zkončit jako tuláci u popelnic nebo na řetězu u boudy, či týráni necitelnými lidmi.
Je to strašné, do smrti to budeme mít před očima, ale ten psí/kočičí pohled Vám v poslední chvíli života říká "Mám Tě rád a odpouštím Ti - děláš to pro mé dobro." Zní to asi pateticky, ale já to tam vždycky viděla...
Nemá smysl nic odkládat a prodlužovat tak bolesti zvířecí i tu naši (citovou).
A ke Kryšpínkovi: sousedčin kocourek přišel při nehodě o zadní nožku a vůbec to neřeší. Je to stejný lotrando a uličník jako před tím. Zvířata jsou, na rozdíl od nás, realisté a jsou nadšeni z každého dne bez bolesti a umí si ho užít!
|
|
Gepard (600-1999)
|
RE:Kryšpínek
Včera se to rozřešilo. Ta tlapička je ta operovaná,takže nová operace je pasé už kvůli riziku s ledvinami. Rád jí, rád se mazlí a rád spinká s paničkou. Tak mu poskytneme všechno, co ho těší a asi se smíříme s tím, že ta tlapička bolí a že si už newbude hrát s Andělkou.Té to velice schází, protože je pořád v hravé dobré náladě.
|
|
|
Gepard (600-1999)
|
RE:Kryšpínek
Tomu rozumím.Také budu mít pocit že jsem ho zradila.Mívám velice iracionální pocity viny.
|
|
|
Ocelot (20-59)
|
RE:Kryšpínek
Manžel má rád zvířata,ale ošetřit a dělat věci co zvířata nemají vůbec rádi,musím já.oni ho pak víc milujou.Na to není šikovný, ale jinak v pohodě.teď musím pomalu navlíknout ,že bych naší Sissince pořídila kámoše.Byla zvyklá na bráchy,ale když v listopadu odešli do nebíčka je sama.....rozhoduji se jestli ano nebo ne.Je jí 1 3/4roku.Musím to promyslet,potřebuji pro ni hlídání tak 3 týdny v roce,jinak by nebyl problém.V únoru jedeme na 5 dní pryč ,tak bude poprvé u dětí,kde vyrostla.(odstěhovali jsme se před 6 měsíci)Snad to bude ok.Zná je , a mají 6 měsíců Yorkšírka,tak toho bude cepovat.Hlavně aby z toho neměla nějaký stres.Když umřeli kluci byla 3 týdny smutná až moje dcera, když přijeli na víkend jí rozhýbala ,že si hrála.Tak uvidíme.
|
|
Rys (180-599)
|
RE:Kryšpínek
Tak to závidím, u nás jsem já na to sama. A ještě se mnou můj syn, ale toho jako svoji oporu brát nemůžu, i když je už dospělý, pořád mi připadá, že bych měla jako rodič být oporou já jemu.
Můj muž zvířatům sice neublíží, ale rozhodně po nich netouží a ta, co máme, máme od něj se synem denně na talíři, tedy obrazně řečeno, naštěstí.
A já to sama zvládám hodně těžko.
|
|
|
Ocelot (20-59)
|
RE:Kryšpínek
Také jsme na to dva.Manžel odchody nese možná hůř než já,nikdy neměli zvíře doma,to až když jsme se vzali a měli svůj byt jsme zvířátkovali.I když na kočičáky se nešel podívat asistoval u všeho ale to horší jsem musela já.Ale to je jedno,vím že nás to poznamenalo oba.Teď v sobotu jedu dát nějaký malý dar do psího útulku a už teď se bojí jak tam na něho ty pejci budou působit.Ale zase není moc chlapů co krmí sýkorky,zachraňují kočky a psi.Tak jsem ráda že je takovej.
|
|
| Strana
1
2
3
|
Zobrazit módy: |