Rys (180-599)
|
Útulek, azyl
Kajka | 5.11.2011 22:35:34
Dobrý den nebo večer přeji.
Chtěla bych Vám napsat svůj příběh, který se stal docela nedávno. Budu moc ráda, když si najdete pár minut, přečtete si ho a popřípadě poradíte.
Je tomu měsíc, co jsem si donesla 4 koťátka domů. I přes to, že jsem tím ohrozila další kočičí obyvatele mého bytu. Ale nedalo se nic dělat. Nastoupila jsem do práce, kde vedle naši budovy mají sklad zelináři. Samozřejmě, že tam mají i kočky (asi kvůli hlodavcům). Mají dva kocoury a kočičku. Všichni tři jsou velice plaší a očividně nejsou zvyklí na žádný lidský kontakt a dotyk. Já jako milovnice koček jsem se na ně občas chodila koukat. Jednoho srpnového dne mě zavolala majitelka objektu, ať se jdu na něco podívat. No a co myslíte, kočička ležela na vlhké betonové zemi a vedle ní 4 klubíčka. Okamžitě jsem běžela pro krabici, starou deku a udělala alespoň nějaký provizorní pelíšek. Kočička byla tak slabá, že se nechala přenést do krabice i s koťaty. Řeknu Vám pravdu vůbec mě nenapadlo, že by kočička nebyla vykastrovaná, zvlášť, když tam žije s kocoury!!! Zelinářka chtěla koťata hned utopit!!! To jsem ji zatrhla hned. Byla jsem rozhodnutá, že si koťata odnesu. Až povyrostou. Když jsem měla chvilku, utekla jsem z práce mrkla na ně. Ono je totiž normální, že tam zelináři nejsou dva – tři dny, nemluvím o víkendu, kdy je objekt uzavřený!! Takže tam jsou kočky odkázány jen na to, co si uloví. Koťata začala pomalu vylézat z krabice, matka už je skoro nekojila. Začala jsem jim dávat kapsičky a po dvou měsících jsem si je odnesla v přepravce domů.. Jen maminky mi bylo líto. Dívala se na mě tak vyčítavě a smutně. Zelinářku jsem ale denně zastavovala a říkala ji o kastraci. Nakonec ji tedy odvezla na veterinu a nechala vykastrovat.
No ale jak skončil jeden boj začal ihned druhý. A to s darováním koťat. Netušila jsem, že je tak těžké někomu podarovat „obyčejnou“ kočku. Rozvěsila jsem inzeráty na různá fóra, weby, diskuze. Rozvěsila letáčky u veterináře a zverimexech. Kontaktovala jsem různé útulky v rámci kraje i republiky. Nikdo mi nebyl schopný pomoct. Až nakonec paní Smejkalová z Hradce slíbila, že pokud se mi nepodaří koťata darovat, že si je vezme. Z Hradce!!! Já jsem z Frýdku – Místku. Útulky v okolí buď nekomunikovaly, nebo měli stopstav, nebo mi dokonce jeden nejmenovaný útulek řekl, že kočky z jiného města nepřijímají!! Kdybych jim řekla, že jsem ze stejného města, tak jsem je tam mohla klidně přivést. No ale, začal vyzvánět telefon, docházely emaily. Jenže každý chtěl kotě do „pivnice“, nebo do stodoly, na lovení myší. Což jsem automaticky a razantně odmítla. Inzeráty smazala a napsala nové, kde jsem si určila podmínky. Že bych byla ráda, kdyby šlo kotě do bytu nebo domku. Že jsou koťata z pozdního vrhu a díky blížící se zimě bych je nerada viděla pobíhat někde venku nebo ve sklepě. Kotě je na mazlení a ne na chytání myší. Pozdější kastrace kotěte podmínkou. Telefony zase začaly zvonit. Ale zas mě odradil fakt, že někteří lidé chtěli jen jednobarevnou kočku. Asi jako doplněk k pohovce nebo křeslu. Nakonec jsem tedy vybrala vhodné nové páníčky, jedna paní si dokonce vzala dvě kočičky. Jsem 10000% přesvědčená, že koťata jsou v pořádku. Jsme v kontaktu a posílají mi fotky.
No a to mě donutilo k zamyšlení založit si vlastní útulek – ale na to potřebuji peníze, nebo městský útulek – ale s tak mladou holkou jako jsem já se asi nikdo bavit nebude. Nebo mě napadlo založit soukromý domácí azyl pro kočičky. Ale problém – peníze, musela bych asi najít sponzory. Takže pokud někdo bude mít nějaký nápad nebo dobrou radu vše uvítám.
|