| Život s kočičáky > Život s kočkami > Smrt mazlíčka |
Gepard (600-1999)
|
RE:Kočenka odešla
EvaK | 29.6.2010 15:50:48
Moc s Vámi cítím. V lednu nám zemřela kočička Čičinka taky na chronické selhání ledvin. Dělali jsme co jsme mohli, ale stav se zlepšil jen na 2 měsíce a pak už se jenom trápila. Veterinář nám sdělil, že už ji není možné zachránit. Byla to veliká bolest co jsem prožívala, ale říkám si, že už ji je v nebíčku dobře. Nová kočička Vám bolest zmírní a budete mít radost, že jste zachránila další kočiččí život. Mývalky jsou krásně zvědavé a moc přátelské kočičky. Taky doma jednu máme-Daisinku.
|
|
Gepard (600-1999)
|
Kočenka odešla
Před dvěma dny mi odešlo moje šestnáctileté kočičí telinko...byla jsem 3 000 km od ní, na povinné zahraniční stáži v rámci studia. Tolik jsme toho spolu přečkaly, útěk z domova od otce alkoholika, těžkou panleukopenii, následně když jsem se zranila a skončila na vozíku... Každé ráno jsem věděla, že musím vstát, vyčistit jí kadidlo, dát čistou vodu, krmení, a hlavně pomazlit... Před rokem a půl ji začalo trápit chronické selhání ledvin, i když měla nejlepší péči, i když se o ni moje mamka teď, když jsem v zahraničí, starala lépe jak o svoje čičiny... Je to bolest větší než vesmír a horší než mor... Od včerejška mám další kočičku, zatím jen virtuálně, než se na konci července vrátím domů, sestra je veterinářka a má pořád kočičky k osvojení, na mě čekala ani ne roční mainská mývalí, která prodělala FIPku a chovatelka ji proto dala pryč. Trochu si vyčítám, že tak rychle...na Julčinku myslím pořád a pořád u toho pláču, ale zároveň se trochu usmívám a těším na novou princeznu... Doma mě bude po návratu čekat urnička jako památka na Julčinku, a živá kočička.
|
|
Tygr (4000-7999)
|
RE:Smrt mazlíčka
Jak pejsina, tak oba kočičáci mně dlouho chodili navštěvovat a utěšovat. Nebyl to sen, byla jsem při plném vědomí, jak se pejsa o mou nohu otřela kožíškem. A nejvíc to bylo s Mikýskem -jasně jsem slyšela stejný zvuk, jako když skákal dolů z prádelníku, to sametové dohupnutí. Jsou to necelé 4 měsíce, co odešel za Duhový most, už to není tak surové, ale stejně mě pokaždé, když vidím zrzečka s medovýma očima zabolí u srdce
|
|
Serval (60-179)
|
RE:Smrt mazlíčka
Moje Čičina umřela 12. 11. 2008 v 9 letech. Byla nemocná. Jedno vím jistě, tu noc se se mnou přišla rozloučit.. Zdál se mi sen, úplně obyčejný byla jsem ve škole.. a najednou se tam v tom snu objevila ona:( Mně to bylo jasné.. brečela jsem ráno ještě před tím, než mi to řekli.
Jenže já si vyčítám (pravda, už to trochu opadlo), že jsem nebyla s ní do poslední chvilky.. Víte, já jsem jí ještě večer před tím slíbila, že s ní budu, dokud to půjde:(
|
|
Rys (180-599)
|
RE:Smrt mazlíčka
olga | 31.12.2009 14:15:15
me kdyz zajelo auto čertíka, videla jsem ho vsude, jeste nedavno jsem mela halucinace ze ho vidim, to neštestí s annie je jeste moc čerstve, casem se bolest obrousi a zustane jen pekna vzpominka, myslete na kocicku s laskou, pak ji bude na te druhe strane lip, verte ze je štastna ve svem nebíčku
|
|
Tygr (4000-7999)
|
RE:Smrt mazlíčka
To je mi moc líto.Mě přijde že Annie mám doma , že u mě leží a spí.Furt se mi o ní zdá že žije a já řvu : Annie žijeee!!!
|
|
|
Rys (180-599)
|
RE:Smrt mazlíčka
olga | 30.12.2009 22:53:06
smrt je vzdycky hrozna pro toho kdo zustal, clovek si zvykne na zviratko, a pak se muze neco stat, kolikrat jsem prisla o mazlicka, at uz starim, nebo tragedií, pokazde si rikam, uz nic nechci, pak bulim a bulim. ale pak si rikam, to zviratko se nenarodilo kvuli me, narodilo se, a potrebuje domov, a jsem rada kdyz muzu poskytnout hezky domov necemu, co by jinde treba melo zly zivot, a to je dobre. smrt proste prijde, kdyz prijit ma. a to je zivot
|
|
Serval (60-179)
|
RE:Smrt mazlíčka
Taky jsem pochovala našeho bílého kocourka letos v listopadu. Byl pořád doma, ale byl hluchý a řval jak tur, na jaře jsme ho začli pouštět ven a on byl spokojený. Řvaní přestalo, ale naučil se za námi běhat přes silnici k rodičům a to mu bylo nejspíš osudné. Asi ho srazilo auto. Našla jsem ho nataženého jako když spinká na zahradě, tak jsem ho pochovala vedle našich jezevčíka. Brečela jsem 1den celý den až mě bolela příšerně hlava, že jsem usnula, pak další týden při vzpomínce, že už ho nikdy neuvidím nepomazlím se. A teď brečím zas. Ještě že mám další kočičky a při jejich hlazení aspoň trochu zapomenu.
|
|
| Strana
1
2
3
4
|
Zobrazit módy: |