Rys (180-599)
|
Obyčejný příběh neobyčejné Sáry
simmm | 19.8.2009 12:32:16
Před čtyřmi lety, když se bývalý manžel rozhodl přestat "umírat" vedle mě, kdy nasál vůni nového mladého větru a opustil nás, dcera to pojala po svém. V útulku si vyhlédla malé popelnicové koťátko, malou nedokojenou mourinku a přesvědčila mě, že bez ní právě nemůžeme my dvě žít. Pravda, doma jsme měli ještě jednu kočičku, nabroušenou, nevrlou britku Innu. Říkala jsem si ale, že ve dvou se to vždy lépe táhne, povolila jsem tedy. Možná i proto, že když jsem našeho drobečka viděla, tak bezradného, zavládla okamžitá chemie mezi námi a bylo.
Po příjezdu domů toto koťáko bylo hned jak doma. Vztyčený ocásek, svěže si prohlédla náš byt, nehledala tmavé kouty a ani úkryt pod postelí. Po nezbytné prohlídce bytu se uvelebila na pohovce a chrupala ostošest. S dcerkou jsme se shodly a daly jí jméno Sára.
Druhý den jsme ji seznámili s Innou. No, že by naše Innuška byla zrovna nadšená, to se říct nedá, ale Sárinka si ji svou bezprostřední a pohodovou povahou získala. Postupně se stávaly kamarádkami a já jsem jejich hry měla místo televize. Bystrá, hyperaktivní Sárinka, které jsem občas říkala i Matrix (dokázala se odpinknknout z místa, obrátit se ve vzduchu, dokázala "lítat" po stěnách,...) a za ní těžkotonážní Inna. Když jsem měla splín, problémy, bylo mi špatně, byly u mě. Bylo jim jedno, jestli jsem dnes namalovaná, nebo ne, bylo jim jedno, že jsem přibrala po Vánocích dvě kila či mám tajli do plavek, jestli mám náladu dobrou či zlou, vždy mi byly po boku a opravdu pomohly v situacích velmi zlých. A pak to přišlo. Inna mi tři dny před čtvrtými narozeninami zemřela. Byla u ní zjištěna rakovina krve! Byl to pro mě hrozný šok, možná ještě větší pro Sáru.
Všechny tři (já, dcera, Sára) jsme jen chodily a trápily se. O Sárinku jsem začala mít strach. Koupila jsem ji i uvolňující "kočičí parfém", ale nic platné. Rozhodla jsem se tedy, že ji musím pořídit koťě. Od jedné moc hodné paní, velké nadšenkyně do kočiček, jsem zakoupila ragdolla bez PP. Takový šmudla to je, povolila jsem jediného chlapa do naší domácnosti. No a jak to mohlo dopadnout!? Takový malý paša, opečovávaný samičkami. Sára se probudila z letargie a už druhý den ho přijala po svém, skočila mu dvakrát na hlavičku (musela jsem ho vzít do náruče) a pak ho jen už opečovávala a opečovávala! Každé ráno mě nezapomněla zavčasu probudit, abych dala jejímu miláčkovi napapat, sama se pak na něj zbožně dívala. A když už ji Matýsek přerostl, stále to bylo její zlatíčko. Spali spolu, jedli spolu, ustoupila mu i místo v posteli. Moc hodná a obětavá kočka. Až bych řekla, že Mates zneužíval její dobroty.
I já jsem zas pomalu začala důvěřovat druhému pohlaví a seznámila se s milým chlapíkem. Říkala jsem si, že se život začíná vracet do normálních kolejí. A dokonce měl rád kočky, což je u chlapů, no však víte, co Vám budu povídat.... Sára si ho oblíbila, chodila za ním na balkón, když si šel zakouřit.
A pak.....smůla, osud, náhoda? Jela jsem k rodičům a přítel mi slíbil kočičky pohlídat. Jen na dva dny a jednu noc!!! Druhý den mě dovezl domů, cestou jsem se ptala, jestli je vše v pořádku. Říkal, že ano. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi hrůzný obraz!!! Hlavička Sárinky byla zaklíněná ve ventilačce okna. Nemohla jsem jí už pomoci. Přítel ji ZAPOMNĚL na balkóně a zavřel ji tam. Ona chtěla jen chudinka domů. Byly jí ČTYŘI roky. Nemohu tomu stále uvěřit, nemůžu mu odpustit, nemůžu se na něj podívat. Zhroutila jsem se, mám vysoký tlak, bolí mě srdce. S přítelem jsem se rozešla, s dcerou chodíme opět smutné, týrá mě pohled na Matýska. Nevím, co mám dělat. Ráda bych mu pořídila kočičí kamarádku, ale už mám strach. Je to pro mě velmi smutná a stresující událost. Mám ty tvorečky neskutečně ráda a mám pocit, že kdyby se zas něco takového stalo, puklo by mi srdce. Vím, že lidi, zvířata umírají, ale když je to přirozenou cestou, tj. stářím, je to pro mě přijatelnější. Poraďte mi, prosím, co mám dělat. Bojím se o Matýska až bude mít zas čtyři roky. Bojím se, že kdybych si vzala jinou kočičku, přivedu ji zas do neštěstí!
Děkuji Vám moc za pomoc a pozornost.
Simmm
|