Komentáře k článku
Smutné, krásné vzpomínání.....
Krásné,dojemné,smutné...byla jste pro ně tou nejlepší ochránkyní,a teď jste psí máma.Ať jsou kluci psí ještě dloho šťastní u Vás a na kluky kočičí budete dlouho vzpomínat..
Myslíme na Vás Pavla,Míca a Fištík.
Opravdu krásné vzpomínání. Určitě na Vás dávají všichni z nebíčka pozor.
Smutné vzpomínání,ale krásné a dojemné.
Jímavé počtení. Věřím, že do vaší momentálně psí rodinky už brzy přijde nová kočička. A Cecilka posílá psí pusinku Damčovi!
Nezůstávejte jen psí rodina ... ti kluci kočičí žili, aby vás naučili vidět jejich svět, aby splnili své poslání - a když odešli ( mikýsek je pro mě rána, čtu občas, Vás ráda, ale proboha proč ??) - a když už ti kočičáci splnili co měli, vy MUSÍTE mít dalšího - vy to srdcem víte, vy to potřebujete ... jako satisfakci - prostě osud si vás hledá, někde na vás čeká chlupaté klubíčko! nezatracujte to, potřebuje Vás ...
Nepřihlášen | 2.2.2010 12:42:06
Krásné i když smutné a dojemné čtení.Smutek vždy zůstane někde v koutku,ale vzpomínky na krásné chvíle s kočičími přáteli zůstanou také.
pekna web site...
Nepřihlášen | 2.2.2010 13:58:44
Není to fér, prostě není ... kdejaký lidský šmejd otravuje na světě, a tyhle chlupaté bytosti, které nikdy neublíží, musí odejít
určitě souhlasím - pořiďte si kočinu, pes je fajn, ale nedá vám to co kočka
Nepřihlášen | 2.2.2010 16:43:10
Není to fér, prostě není ... kdejaký lidský šmejd otravuje na světě, a tyhle chlupaté bytosti, které nikdy neublíží, musí odejít
určitě souhlasím - pořiďte si kočinu, pes je fajn, ale nedá vám to co kočka
Nepřihlášen | 2.2.2010 16:43:12
Romano - už bych se jen opakovala. Já vždycky říkám, že Coru mám moc ráda, ale kočky miluji. Coru si v posteli představit nedokážu, naopak když kocouři zakotví večer v křesle, mám problém usnout. Až když mi vrní na posteli, je všechno jak má být. Je to asi tím, že Cora váží cca 30 kg, takže do postele bych se už nevešla, ale přesto: kočka je kočka. A na Tebe už nějaká určitě čeká. Jen se potkat. Věřím, že na jaře už to bude jasné.
macek | 2.2.2010 17:42:32
Milý neznámý (-á), co se nechce podepsat. Brala jsem tohle vzpomínámí jako takové loučivé vyprávění a poděkování všem mým přátelům, kteří jsou za duhovým mostem. Jejich smrt je vždy neférová, život kratší, zvlášť Mikýsek jen 2 letý. Nikdy jsem nepsala, že jsme trvale psí rodina. Prostě TEĎ jsme psí rodina, protože nemáme kočičku. Promiňte mi, nepřihlášený, ale opravdu nepoletím do útulku pro první kočenku po ruce. Mám srdce plné bolesti, je to vlastně 14 dní.nejsem ve stavu jakoukoliv přijmout CHCI MIKYSKA
Paní Františko, moc pěkně dovedete vyjádřit své city a pocity ke zvířatům. Stejně je zvláštní, jak dlouho po nich zůstává prázdno. Nejmíň rok potom, co rodiče přišli o 16tiletého jezevčíka Bertíka, jsem pokaždé při příjezdu k nim čekala, že mě přivítá a moc mi to chybělo. a to si ani nechci představovat jako té bude až nebude Mikeš. Mějte se hezky a napište někdy o pejscích, snad to nebude nikomu vadit.
Já, Mikýsek, co jsem zemřel tak mladý, Ti, moje milovaná paničko-sestřičko, posílám pozdrav po Duhovíém mostě. Vím, že mne miluješ, že na mne nemůžeš zapomenout, vřdyť je to chvilka, co jsme se museli rozloučit. Ale já Ti, moje milovaná sestřičko, říkám, že jednou najdeš za mne kočenku nebo kocourka, kteří na Tebe čekají, na Tvou laskavou náruč, na Tvá sladká slovíčka, na tvou bvelkou lásku k nám, chundelatým bytůstkám. Já Ti to kočičí stvoření sám pošlu. Vím o jednom případu, kdy milovaná zesnulá příbuzná poslala smutné rodině kocourka, který si sám prosadil, aby si ho vzali... A jsou šťastní.
Murius Tigris
Nepřihlášen | 2.2.2010 18:23:45