Tady začíná příběh o tom, jak jsem k novému mazlíkovi přišla. Když umřela Barca, pár dní jsem si pobrečela, ale bylo mi jasné, že u jedné kočky nezůstane..mamina neměla námitky a tak jsem si řekla že si před Vánoci nadělím kočičku z Azýlku. Pořád jsem přemýšlela kterou, minule se ke mě hodně hlásil malý černý kocourek, celou dobu mi spal na klíně a nehnul se ode mě. Anebo Krakinku?
Je to taková mazlivka něžňoučká...měla jsem opravdu strašné dilema. Ovšem jak to tak bývá, osud měl jiné úmysly. Ve středu jsem byla v Brně v práci a bylo už před půlnocí když jsem si to štrádovala na parkoviště k autu..nikde nikdo, jen k přechodu pro chodce se blížil nějaký muž a jaké bylo mé zděšení když se zastavil jen co mě spatřil. A hned na mě: "Nemáte prosím vás náhodou rodinný domek?" Povidam: " A proč se ptáte?" , připravená utíkat co to dá... A pán na mě:" No já tady našel malinké kotě a vzít si ho nemůžu protože bydlím na ubytovně." Je vám asi naprosto jasné jaká byla moje reakce, trochu zmateně jsem pánovi vysvětlila že nikde se nebude mít tak dobře jako u mě, že jsem milovnice koček. Tak otevřel batoh a vykouknul na mě malinký modrooký zrzeček. Pán byl opravdu dobrák, měl o malého strach, pořád se ujišťoval jestli se bude mít dobře..
Až pozdě mě napadlo že jsem mu mohla dát vizitku aby se mohl přesvědčit že se prcek má dobře. no ale v tom pomatení smyslů jsem všechno vypustila, kocourka jsem strčila pod bundu a jeli jsme domů. A tady je ta druhá situace kdy všechno je jak má být..kdybych tehdy měla ještě dominantní Barču, mohla bych vzít kocourka max. na pár dní než bych mu našla nový domov nebo by skončil v azýlku. Takhle je z něj nový člen domácnosti a vůbec nevadí že mám dva zrzavé kocoury. prcek si všechny omotal kolem prstu a to dokonale, dokonce i naši maminu, která kočky toleruje ale nikdy se s nima nemazlila..zato teď...Akorát flegmatik a kliďas Vašek je z něj občas na nervy, malej za ním pořád běhá a chce si hrát..Ten malý rošťák si snad nemohl vybrat líp a doufám že tu s námi bude hodně dlouho.
Šárka