Přeskočit navigaci

Web kočky
Adélky

  • DOMŮ
  • ČLÁNKY
  • KOČKY
  • LIDÉ
  • FÓRUM
  • FOTOGALERIE
  • INZERCE


 
  • Kocouři
  • Veterinární poradna
  • Veterináři
  • Kočičí nebe
  • Chovatelská sekce
  • Chovatelské stanice
  • Kočky testované na HCM a PKD
 
Nejste přihlášen/a


Zapomněl(a) jsem heslo Nová registrace
 
RSS

Všechno je jak má být I.

Domů > ČLÁNKY > Všechno je jak má být I.


Všechno je jak má být....?! Aneb moje prokletí... Už dřív jsem psala o naší kočičí bandě, měla jsem radost jak jsme se pěkně rozrostli. Vezmu to zkrátka..nejstarší je kocour Vašek, zrzavý cvalda a huba nenažraná. Je to můj postelový mazlíček, proto mě rozhodilo když mu před půl rokem vyšel pozitivní test na FIP.

Už dřív jsem psala o naší kočičí bandě, měla jsem radost jak jsme se pěkně rozrostli. Vezmu to zkrátka..nejstarší je kocour Vašek, zrzavý cvalda a huba nenažraná. Je to můj postelový mazlíček, proto mě rozhodilo když mu před půl rokem vyšel pozitivní test na FIP. Zatím je, zaplaťpánbůh, zdravý a žravý a tak s vědomím jeho nemoci jsem ho nechávala ať si baští, dokud mu chutná..no ale trošku jsme to neuhlídali, to když přes léto chodil užírat granulky venkovním číčám..takže teď váží 7kg, nedosáhne si na ocas aby se podrbal a tak má přísnou dietu! Jinak je to ale zlatíčko, u pana doktora ani nepípne, cestou kouká z okna, doma se chová způsobně, je to takový flegmatik:)

Naopak Barča je temperamentní bíločerná italská kočička. Občas Vaška pěkně proháněla, byla dominantní, nesnesla jinou kočku v domě a venkovní domorodce tolerovala, ale nekamarádili se. Ale taky byla hodňoučká, doma neprováděla žádné lumpárny, ráda mi chodila mačkat a žužlat mikinu:) V září 2007 nám porodila 5 kráásných koťátek ( to proto, že když jsem ji přivezla, bylo jí cca 6 měsíců, nesměla chodit ven, ale jednou prostě utekla a ráno ji mamka přistihla in flagranti), čtyři kočíky se mi podařilo umístit, jeden černobílý lump jménem Čudla nám zůstal.Byl to tátův mazlík, spali spolu u televize, hráli si, přestože táta vždycky tvrdil jak kočky nesnáší:) Na jaře jsem Čudlíka začala brát s námi na zahradu, bylo to krásné mít kolem sebe 5ti člennou bandu koček... A tady začíná to prokletí..na jaře to byl rok co jsem si koupila nové auto, měla jsem z něj radost, samozrejmě, moje první auto, moje vlastní! Takže..auto jsem splatila a protože ten rok co jsem splácela byl úvěr napsaný na tátu, šlo se nechat přepsat na mě. A právě ten den, bylo to pondělí 10.března 2008, bylo krásně, svítilo sluníčko a my byli s kočkama celé odpoledne na zahradě, ten den večer Čudla nepřišel večer domů. S tátou jsme asi 2 hodiny běhali s baterkama, hledali, volali, všude možně i nemožně. Pak jsme si řekli že se mu asi nechce a ráno přijde sám..ale ráno nikde nikdo.. Sousedka ho ráno našla přejetého pár set metrů od domu..

Abyste tomu prokletí porozuměli ještě líp: měla jsem černého kocoura Matýska..chodil ven, aut se bál jako čert kříže..a přesto, 19.března 2007 ho srazilo auto ( přesně měsíc ode dne kdy jsem si přivezla domů to svoje autí). To byl šok pro celou rodinu a poprvé po dlouhých letech jsem viděla tátu brečet!

Tak jsme si žili spokojeně se dvěma kočkami, ovšem domácí idylku nám zkazila poslední událost a to 12. října 2008. Byla to neděle a já se večer vracela z Německa. Spěchala jsem těšila jsem se na mazlíky...a když jsem dorazila domů, čekala na mě mamka se zprávou že Barču před pár hodinami přejelo auto:( Nechápala jsem co vůbec dělala na ulici, kam jinak vůbec nechodila. Když šla ven, tak na zahradu nebo záhumenku lovit myši. Asi mě vyhlížela kdy už se vrátím:(((

Tak teď už víte jaké je moje prokletí..auta. Už jsem měla několikrát nutkání auto prodat, vrátit řidičák a jezdit autobusem..ale prostě se bez auta neobejdu.

ALE..jak je uvedeno v nadpisu, všechno je jak má být. Hned to vysvětlím... Matýsek mě naučil hodně o kočkách, naučil mě trpělivosti, byl hodně komplikovaná osobnost...Když odešel, myslela jsem že jinou kočku už nebudu nikdy chtít..ale vydržela jsem týden a pak jsem si našla na internetu odkaz na Azýlek ve Velkých Pavlovicích a jelo se pro nového mazlíka. A tak k nám přišel Vašek..a nejen to..poznala jsem, kde je potřeba pomáhat..a tak dodnes jezdím s krmením a financemi do Azýlku a dokonce mě přijali mezi sebe jako člena sdružení. Barča nám dala spoustu radosti v podobě koťátek, už jsem nečekala že bych se mohla nějakých ještě dočkat, když všechny kočky jsou vykastrované...a přece. A když nás i ona opustila, říkala jsem si že to už snad není možné, proč to tak musí být? Pochopila jsem pár dní na to...ale to už je na další samostatný příběh..dost neuvěřitelný.)

Šárka    

 

 

Sdílejte článek na Facebooku                         kategorie článku: život s kočkami
Dan - Admin, vydáno: 9.12.2008

Komentáře k článku

Je to smutné, ale je to tak - dneska je pro kočky venkovní prostředí naprosto nevhodné. Ale třeba Čertici mám od miminka a stejně jsem její geny nedokázala zlomit a ven ji musím pouštět, protože by z ní byl neurotik a asi by nás nenáviděla. Kluci Mulda a Macek jsou jenom domácí a když Mulík v létě občas frnkne pod nohama ven, okamžitě jdeme "lovit" a musí domů. Macourek se zpravidla zarazí hned na prahu a je polapen dřív než "zahne kramle".

macek macek | 9.12.2008 7:39:15

 

Úplně chápu všechny kočkomily, co pouští kočičky ven, já jsem si řekla, že je již nepustím, ale ty venkovní,opuštěné, co jsem se jich ujala a byly dlouho zvyklé žít venku, tak ty také nemohu udržet doma, ony příjdou hlavně v zimních měsících pro kus teplíčka, denně se příjdou najíst, pomazlit, ale pak hupky opět ven. Zdržují se pak sice převážně kolem chaty, nebo i v kůlně, nebo pod altánkem, ale mají "svou svobodu", jinak by byly nešťastné a myslím, že by mi už neuvěřily a ani domů na zavolání nepřišly.A tak kolikrát znovu trnu, když se déle toulají a já je nevidím...ty mladší se mi podařilo již udržet doma, ale stejně sedí u okna nebo u síťových dveří a kdoví si myslí a co se v jejich hlavičkách motá o svobodě venku.....hlavně, když vidím ten smutný upřený pohled do dálky - do nekonečna......
Asi vše tak opravdu musí být, vždyť každý máme před sebou jen tu naši určenou cestu životem....

anonymous anonymous | 9.12.2008 10:03:28

 

Za dobu co sleduji web Adélky zde bylo několik příspěvků s podbným námětem.komentáře k tomu byly polemické-pouštět ven nebo nepouštět?Omezování svobody a volnosti proti co nejmenšímu ohrožení života.Co mě na tomto příspěvku vadí je,že autor sice lituje ztráty,bolí ho to, ale na druhé straně jako by řekl tak ať, vždytˇje stejně velké množství opučtěných koček atk si hned vezmu jinou.Vím, že to autor nai zdaleka tak nemyslí.Ale vyznívá to tak.Každý si musí uvědomiy,že pouštět kočku ven když bydlím sice v domku se zahradou ale těsně u frekventované ulice je riziko.I když se kočka převážně zdržuje na zahradě,která je pro ni příznivější než silnice plná aut, ale nikdo nedokáže odhadnout co se děje v kočičí hlavě a najednou na tu silnici vběhne.V dnešní době, kdy u veliké části řidičů nějaký zákon o povolené rychlosti nic neznamená, na to doplácejí nejen zvířata ale i lidé.Není týden aby nebyl někdo sražen autem a řidič od nehody ujel.Vím o čem mluvím.Díky takové příhodě už čtvrtý rok chodím o francouzských hilícg a budu tak chodit do konce života.Pouštěl jsem kocoura ven,do zahrad. Vždy se vrátil. Ale změnily se poměry,přišli noví sousedé.Jeden po kčkách střílí,další na ně štve psa.Někdo mě hodil na dvůr malé kotě.Náhodou jsem šel ven.Pršelo,kotě leželo na boku v kaluži,slabě mňoukalo.Viditelně mlelo z posledního.Vzal jsem ho domů,oživil a už u mě zůstalo. Osm měsíců. Začal jsem ho pouštět ven.Viditelně bylo spokojen.Jednou se kocourek nevrátil.Sousedovi hrabal na záhonku,to souseda rozlobilo natolik,že ho zabil ranou kamenem do hlavy.Nejen auta a třeba pes,ale i člověk je nebezpečí pro volně se pohybující kočky.Od té doby svoje tři kluky kočičí držím doma,i když bych jim tu volnost svobodného pohybu přál z celého srdce.

anonymous anonymous | 9.12.2008 10:39:38

 

Musim reagovat na prispevek pana Vlasaka..asi to vyznelo spatne, ale ja se tady nechtela vyplakavat, samozrejme mi neni jedno ze moje milovane kocicky mi nejaky debil prejel, nejradsi bych je ven nepoustela, ale ono to vazne nejde..hlavne, vsechno je zabezpecene tak, aby se ven nedostali, ale znate kocky, skulinu si vzdycky najdou, kdyz chteji...Basnik timto clankem chtel rict, ze i kdyz je to smutne a boli to, ai to tak byt melo, ptze kdyby se to nestalo, neprislo by pokracovani toho pribehu...a verte mi, ze dalsi kocky, ktere prijdou, ven bez dozoru chodit nebudou, ani ja uz nemam nervy na dalsi hrobecky...asi ted vypadam jako cynik ale tak to neni a kdo me zna to potvrdi...vzdyt bych tem mym (a nejen mym) mazlikum dala vsechno...

anonymous anonymous | 9.12.2008 11:31:20

 

S názorem, že kočky z domku se ven pouštět prostě musí, jinak to nejde, se setkávám často. Bydlím na vesnici v domě s velikou zahradou a po zmizení několika mladých a zdravých koček už kočky ven nepouštíme. V oknech jsou sítě proti hmyzu, dveře zavíráme a pokud nám nějaká kočka proběhne pod nohama, chytíme ji a dáme zpátky do domu. Proč by to nešlo?

anonymous anonymous | 9.12.2008 12:07:01

 

Sarko, vim presne o cem mluvite, taky mam doma kocici farmu a stejne tak jsem uz resil kocourky zabite autem, i lidmi. Presne jak pise pani Gertruda, uz venkovnich kocicek je to obvykle na povazenou, jestli poustet nebo ne. Z vlastni zkusenosti Vam reknu, ze mam doma momentalne tri kocky, ktere zili svym divokym zivotem a trvalo temer rok, nez se aklimatizovali. Ovsem, kdyz je chci pustit ven, tak sice natahuji ten svobodny vzduch do sebe, ale ... ale ven nejdou. Nevim, co vsechno se kocindam honi hlavou, ale vim, ze si pamatuji zivoreni venku. Taky jsem resil a resim dilemno, poustet/nepoustet... Po tom, co jsme na zahrade musel udelat nekolik hrobecku jsem se rozhodnul a kocindy jsou opravdu doma. Udelal jsem jim velkou zavrenou volieru a pokud maji chut, muzou alepson tam. Vim, ze to neni idealni, vim, ze nektere by chteli behat po zahradach, lozit po stromech atd. Je to to same co s detmi, taky davame "jistou svobodu" ale nemuzou uplne vsechno, prave proto, ze se je snazime uchranit. O tom co pise p. Vlasak mam taky svou zkusenost. Akorat ja jsem sousedovi, ktery zabijel kotatka na spalku sekerou, zlomil nasadou od krumpace klicni kost. Vim, jak jsem riskoval, vim, ze vzit spravedlnost do svych rukou je hodne osidne, ale nemohl jsem jinak. Na rameno jsem miril promyslene, jinak by nasad dopadla na hlavu....
Ja hlasuji za NEPOUSTET.

anonymous anonymous | 9.12.2008 12:15:41

 

Milanovi - tleskám a jsem moc ráda, že se našel někdo takový jako Vy. Já jsem moc šťastná, že mám sousedy moc a moc hodné a podbné milovníky živého jako jsem já. A jsem taky pro nepouštět - jen tu Čerti vždycky ráno vyhlížím s mírným trnutím kolem žaludku, aby přišla v pořádku.

macek macek | 9.12.2008 12:32:03

 

No vzdyt jsem psala ze uz je poustet nebudu..Ovsem nechapu ze nektere kocky (nase venkovni, 6 a 8 let) proste na ulici ani nenakouknou a jine jsou tak zvedave ze at delam co delam, proste se tam dostanou...Takze i ja jsem pro je nepoustet, jen mi bohuze trvalo trosku dyl nez mi doslo ze trocha te venkovni svobody za ris jejich zivotu fakt nestoji...

anonymous anonymous | 9.12.2008 12:40:15

 

Jednoznačně NEPOUŠTĚT. A šla bych na to stylem, ven půjdeš, jenom když mi utečeš. Také se to někdy stane a s některými je prostě kříž. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás neví, co se vlastně kočkám honí hlavou, zbavme se výčitek nad ztrátou svobody. Co když zrovna kočka, která se oknem dívá na kočky vekovní si myslí:"chudinko, ty tam venku, ty se moc nemáš, musíš čekat, jestli ti někdo něco dá k jídlu a spinkání v teple taky nemáš a jsi vlastně taková ničí kočička bez pána"? Vždyť kočka je vlastně domácí tvor a zdivočely jen ty, které nikoho nemají.

anonymous anonymous | 9.12.2008 12:46:57

 

Šárko, když máte zahradu, udělejte jim pěknou velkou volieru,je to lepší, než je držet jen doma a zároveň bezpečné.

anonymous anonymous | 9.12.2008 14:00:44

 

Milá Šárko,z Vašeho dopisuje jasné, že ty nsvoje chlupaté mazlíčky milujete, a rozumím, co je to z abolest o nějakého takového plyšáčka přijít, sama jsem to parkrát zažila, měli jsme doma střídavě 2-3 kočka a pak kočičí farmu a takhle pořád dokola, a když nějaká umřela stářím nebo zraněním od lidí, ořvali jsme to všichni, od rodičů po děti.dnes mám doma,,jen" 2holky kočičí protože bydlím ve 4. patře, tak chodí maximálně na baůlkon, a to ještě tak, že pokud mají období, že jsou divočejší, a jak vidí ptáčka nebo motýla, tak se ,,neudrží", tak pro jistotu je dávám na kšírky. Když si zase zvyknou na balkoně být klidnější, tak postupně zkouším na volno, ale i tak všechnno pod dohledem. Nakonec i moje maminka, která bydlí na chalupě, nechává kočičku doma a ven s ní jde jako s pejskem na vodítku. Může se to někomu zdát omezování krásné kočičí volnosti, ale když volím mezi svobodou s možností zajetí autem nebo spadnutí z balkonu a mezi ,,potupou" psího vodítka, pořád mi vychází kšandičky lépe.Chci, aby se ty naše holky kočičí dožily co nejdelšího kočičiího věku.
Všem kočkomilům přeji, ať jste naprosto blaženi z vrnění svých 4 nnohých miláčků. Jana

anonymous anonymous | 9.12.2008 17:34:31

 

Dcera se odstěhovala z Prahy na vesnici a stejně kočky nepouští ven i když jsou to "jen" nalezenci.Nejdříve mi bylo koček líto a přžemlouvala jsem jí, ale už se jí nedivím. Na kočku číhá venku spoustu nebezpečí - auta, psi, myslivci a vůbec hodně zlých lidí. Kamarádce se v jeden den vrátil domů postřelený kocourek a druhý se vůbec nevrátil. Našli ho za 4 dny na cizí střeše také postřeleného!Prostě se některý ze sousedů jen tak bavil!

anonymous anonymous | 9.12.2008 19:40:18

 

a nedá se tonějak s těmalidma co střílej na kočky řešit?polici bo něco takového

anonymous anonymous | 9.12.2008 21:21:31

 

Pro Janu: A proč si balkon nezasíťujete, kočky tam můžou být volně, užívat si vzduchu a sluníčka i za Vaší nepřítomnosti.

Alka Alka | 10.12.2008 6:08:37

 
Přihlásit se k odběru Přidat zprávu

 
Dívá se na nás 462 nepřihlášených návštěvníků, přihlášeni jsou: MartaV


 
admin@kocka-info.cz | © 1998-2009 Web kočky Adélky | Netiketa | Podmínky pro užívání webu a články | O nás