Vánoční kočičí báseň

Dovoluji si poslat přání nadcházejícím nejkrásnějším svátkům roku a do dnů dalších a dalších.    

Adventní týdny pádí jak proud a příbojem plynou zas,

To znamená, že blíží se opět ten vánoční čas.

My, lidé, můžeme si přát mír, lásku, štěstí hory,

Úspěchů dost a radosti, a ať nikdo není chorý.

Bolesti, zlost a trápení ať neklepou u našich dveří,

Ať každý srdce čisté má, jež v dobro jenom věří.

Ať každý staví v duší své svůj zámek křišťálový

a ať jej nikdo nezničí – byť několika slovy.

To přeji z hloubi lidem všem, kdo srdce živé mají,

A má-li někdo kámen jen, ať lásku z něj vytesají.

A pod zářícím stromečkem též na ty vzpomeňme si,

Kdo nocí bloudí bez cíle a budoucna se děsí.

Myslím na lidi nešťastné, však také na zvířátka,

Pro něž je málo místa zde a naděje tak krátká…

 

Je strašně málo útulků pro micky bez domova,

Nestačí interpelace, vždyť to jsou jenom slova,

Otevřeme tedy srdce svá, otevřeme svoje dlaně,

By bylo k stavbě peněž dost, až plán pomyslí na ně.

 

Protože web je kočičí a srdce mé jim patří,

Přeji jim také k Vánocům, by byli naši bratři,

Sestrami našimi ať jsou všichni, kdo jsou tak sami,

Ať aspoň některá se potěší pod stromem světel s Vámi.

 

Těm, které v lásce, v dostatku Vám radost přinášejí,

Přeji, ať dlouhá, šťastná léta Vám Vaše srdce hřejí.

Těm, které samy o hladu se v zimních nocích chvějí,

Přála bych vskutku upřímně, ať naději neztrácejí.

Ať každá z těchto bytůstek je pro někoho cenná,

Ať trvalou má adresu, ať není bezejmenná.

Nechť pro ni v lidské kuchyni je miska naplněná,

Oči vždy plné obdivu a náruč otevřená.

 

Přeji všem mickám, mourečkům, zrzkům i černobílým,

Zdar, zdraví, teplo domova, kde někomu jsou milí.

Jistě mi, lidé kočičí, řeknete, že pravdu mám:

že kdo má doma kočičku, ten není nikdy sám.

Tak hezké, klidné Vánoce, v novém roce vše krásné znova,

                                                                                    To přeje Vám všem ze srdce

„Já kočka“ M. Severová