Komentáře k článku
Pane Vlasáku, je dobře, že jste vše nám čtenářům napsal a podělil se o Vaši bolest. Ajda bude s Vámi stejně stále, ve Vaší mysli i u Vás doma. Ucítíte ji vedle sebe i kocouři Vám to dají najevo, že je v jejich blízkosti.Máte pravdu, člověk, který nemá vztah ku zvířeti, tak neví, co je ztráta milovaného čtyřnohého přítele, člena rodiny.
Současně sdílím s Vámi Vaši radost z dobře provedené operace a opět nabytého vidění. Stále jsem na Vás myslila, jestli jste ten zákrok postoupil. Tímto Vám děkuji za Vaše sdělení.
Naše kočičí smečka Vám přeje do dalších Vašich let hodně, hodně zdraví, štěstí, krásné, veselé zážitky s vašimi milými kamarády a ještě moc napsaných vyprávění pro nás čtenáře. A já se také připojuji ku přání....
Dostali jsme do života přátele i proto, abychom se jim mohli bez obav vyplakat na rameni ze svých smutků a bolestí. A tady jste mezi přáteli a je nás dost a dost, který tuto bezmocnou bolest zažili.I já jsem měla v těch prvních chvílích stálou potřebu mluvit o mém zemřelém kamarádovi a nesnášela jsem řeči o "jenpsovi" či "jenkočce", pro mne to byli přátelé na život a na smrt, dali mi do života častokrát víc, než mnozí lidé. A zpátky moc nechtěli - jen domov. Vůbec se nebojte a nestyďte, plakávala jsem i v obchodě nad pytlíkem oblíbených granulí a bylo mi jedno, co si lidi myslí. Já byla pozůstalá po PŘÍTELI. Dnes už vzpomínám s láskou.
Jsem moc ráda že jste operaci přestál, že jste v pořádku a přeji dál hodně hodně zdravíčka.
Jak koukám na obrázel Ajdičky,připomíná mi našeho mrňouska Damiánka. Ajdička se za Vámi bude vracet, stejně jako jsem cítívala přítomnost naší Májinky, chodila mne hlídat, utěšovat do dne, kdy ta největší bolest pomalu ustala a pak její dušička spokojeně odešla za duhový most. Věděla, že už její ztrátu přeci jen zvládám a hlavně musela spolu se svatým Františkem z Assisi připravut budoucí příchod pána Mikýska :-)
Pane Vlasáku, Váš dopis mi připoměl dobu před skoro 2 lety, kdy jsem oplakávala našeho Míšánka. Hrozně to bolelo, kam jsemse koukla, tam jsem viděla bílý kožíšek (a proto naše Cora je černá jako ďábel), ještě dneska se mi občas zdá, když jsu do sklepa, že na mě kouká sklepním okýnkem dolů, ale dneska už vzpomínáme na něj jen s nostalgií a připomínáme si i jeho lumpárny. Všechno přebolí, jen to trvá dlouho.
Zrovna nedávno jsem si na Vás vzpoměla, že jsem už od Vás hodně dlouho nic nečetla. Co Oskar a dcera s vnučkou? Už se to srovnalo?
Přeji Vám hodně zdraví do dalšího roku a hodně lásky od lidské i zvířecí rodiny.
macek | 14.12.2009 8:18:54
Pane Vlasáku,
nedávno mi problesklo hlavou, co se děje, že nastala taková pauza s příspěvky od Vás. Jsem si jistá, že na tomto webu zcela jistě nikoho neotravujete a naopak to tady každý pochopí, protože to drtivá většina lidí bude prožívat zcela stejným způsobem. Na odchod toho, koho máme rádi (ať je to pes, či jiné zvířátko) nemůžeme být připraveni nikdy a vždy to moc bolí =(. Přeji Vám hodně sil a příjemný pohled na svět, když se ta operace povedla =).
Karin | 14.12.2009 8:32:29
Pane Vlasáku, vrátil jste mne o rok a měsíc zpátky, kdy odešla moje jezevčička . také Aida. Našli jsme ji kdysi, nebyla už štěňátko a prožila s námi dlouhých 16 let. Vím, že se dožila krásného věku, ale stále mi chybí. Jeí dceři - Báře - bylo letos v září 13 let.- Snad se dožije Aidina věku. Měli jsme pejsky se stejnými jmény a oba nám odešli. Já věřím na Duhový most i na to, že mne tam jednou Aida přivítá stejně, jako mne vítala při návratu domů.
Nepřihlášen | 14.12.2009 10:59:08
Brečím jak želva........ale je to pláč, který mi ulevuje a odnáší sebou napětí těchto dnů. Díky za vaše články!
Pane Vlasáku, smutné, smutné, ale jak pravdivé psaní a ryzí city, ostatně jako vždy ve Vašich článcích. Já také ztratila rodiče, partnera, pár milovaných lidí kolem sebe, bohužel za ta léta ještě více zvířátek a věřte, že bolest byla úplně stejná. Zvířátko je pro mne na stejné úrovni jako mí nejbližší, možná se budu teď rouhat, když napíšu, že často jsou mi ještě bližší - člověk - byť někdy nechtě - slovem či činem ublíží, a to i ten nejbližší, od zvířátek známe jen bezmeznou lásku a důvěru v to, že zase bude líp. Ajdince už je líp, prožila s Vámi krásný život, co by za to mnohá zvířátka dala...
Vy tady teď musíte být pro Vaše kočičáky, je moc prima, že aspoň den třetí byl ten pozitivní a zase dobře vidět - co by za to dal můj slepý jezevčíček Jolly a já s ním :-( Přeji Vám hodně zdraví, klidné Vánoce a těším se na Vaše další článečky.
Děkuji za krásný i když smutný příběh.Co napsat,slova nedokáží vyjádřit to co cítím,jsem s vámi.
Mám alespoň radost z toho,že se operace podařila a váš zrak se zlepšil.Přeji hodně zdraví a štěstí.Bětka
Milý pane Vlasáku,
při čtení Vašeho článku jsem měla slzy v očích a jako bych cítila tu bolest, kterou jste prožil. Naprosto to chápu. Všechny čtyřnohé tvorečky, které jsem v životě měla, jsem zbožňovala a jejich ztráta mě vždycky bolela moc moc dlouho. Byly to moje spřízněné duše, se kterými jsem sdílela všechny svoje smutky i radosti a oni tady vždycky byly, aby trpělivě poslouchaly, jak jsem si jim stěžovala do ouška. Vždycky mi pomohly už jen svou přítomností, radostí ze života a jakousi moudrostí a klidem, které jsem jim viděla v očích. Chápu Vaši bolest a přeji Vám, aby ta bolavá místa brzo uzdravila nějaká nová dušička, která Vám bude dělat radost. Přeji Vám pevné zdraví a držte se. Michaela
Milý pane Vlasáku,děkuji za krásné psaní.Děkuji za lidská slova, děkuji za Váš příklad,za Váš přístup k Životu.Děkuji za člověčí lekci, s pokorou se skláním před Vaší moudrostí.
Přeji Vám ještě mnoho dalších dnů, které Vám přinesou víc radosti než starostí.A budete-li mít chuť, napište.Ráda se zase pokochám Vašimi slovy a poučím, jak přijímat život se vším, co přináší.
Děkuji Vám, Romana
Nepřihlášen | 14.12.2009 18:36:48
Velmi si Vás vážím, za to co jste napsal, za to, jak jste se staral o pejsky a jak se staráte i o kočičky. Pokud se té možnosti neuzavřete, v blízké době potkáte nového pejska nebo kočičku a bude Vám Aidičku hodně připomínat, uvidíte, ona se kVám takhle vrátí. Mně se to stalo už několikrát s mýma kočičkama. Přeju Vám štěstí a zdraví. renata
Nepřihlášen | 14.12.2009 23:18:55
Pane Vlasáku, držte se, Vaši černí kluci Vás moc potřebují. Pozdravují "černoši" Munek,Plyša,Honzík a spol
Nepřihlášen | 18.12.2009 10:13:50
Pane Vlasáku, je dobře, že jste se nám se svými pocity svěřil. My Vás chápeme, víme jak to bolí. Hodně z nás už tuto smutnou záležitost poznal na vlastní kůži. Snad Vám od Vašeho trápení pomohou Vaši kocourci-kamarádi. Držte se!
EvaK | 18.12.2009 15:28:12
Milý pane Vlasáku, většina Vašich čláků jsou vzpomínky na lidi, či zvířátka, které jste v životě potkal.Ze všech vyzařuje moudrost a laskavost. I když Váš potkalo neštěstí, piště prosím dál. Bibi
Nepřihlášen | 18.12.2009 17:32:05
Pane Vlasáku, dík za vaše psaní. Cítím s Vámi, vím, jak to bolí. Předevčírem mi umřel můj milovaný dvouapůlletý kocourek, a já se s ním nemohla ani rozloučit tak jako vy, protože poslední dva dny byl na klinice na infuzích. všichni dělali, co mohli, a on byl zdatný, šestikilový macek s obrovskou chutí žít, ale jed z blbé pokojové kytky, do které si párkrát kousnul, byl silnější než veškerá snaha o jeho záchranu. Jeho bráška ho hledá po všech koutech a žalostně mňouká, já přes slzy nevidím na klávesnici a doma mě mají za hysterku, protože kam se podívám, tam ho vidím, a v tu ránu opět brečím. Jako by nestačilo, že jejich maminku mi jeden lump zabil, když jim bylo pět týdnů, ta mi zkrvavená vyhasla v náručí, myslela jsem tenkrát, že přijdu bolestí o rozum. tak tyhle kočičáky už jsem chovala pouze v bytě, když ven, tak na vodítko...a stejně se mi nepodařilo zajistit jim 100% bezpečí. Dávám si to za vinu, že jsem tu kytku měla v baráku, a je mi o to hůř. Maryla Bartuňková
Nepřihlášen | 21.12.2009 17:47:20