Přeskočit navigaci

Web kočky
Adélky

  • DOMŮ
  • ČLÁNKY
  • KOČKY
  • LIDÉ
  • FÓRUM
  • FOTOGALERIE
  • INZERCE


 
  • Kocouři
  • Veterinární poradna
  • Veterináři
  • Kočičí nebe
  • Chovatelská sekce
  • Chovatelské stanice
  • Kočky testované na HCM a PKD
 
Nejste přihlášen/a


Zapomněl(a) jsem heslo Nová registrace
 
RSS

Smutné kočičky Nítěnka a Myšinka hledají nový domov

Domů > ČLÁNKY > Smutné kočičky Nítěnka a Myšinka hledají nový domov


Jmenuji se Micka, ale moje milovaná panička mi říkala Nítěnko!
Narodila jsem se toulavé kočičce. Bylo nás hodně. Žili jsme v zahradách, spali v kůlnách a každé ráno nás chodila krmit babička s hůlkou. Každý den jsme ji z pod keřů vyhlíželi. Moc už jí to chodit nešlo - a my ze samé radosti se ji motali pod nohy - ale ona se na nás nikdy nezlobila.
Smutné kočičky Nítěnka a Myšinka hledají nový domov

 Kolikrát stála v dešti třeba i hodinu, hlavně, aby se na každého dostalo, aby i ten nejposlednější tulák měl pupík plný.
Jednoho dne nepřišla sama. Přišla s cizí paní a ta neměla hůlku, ale červenou krabici a v té to tak vonělo - a já měla takový hlad! Ještě ji ani nedala na zem a už jsem byla uvnitř. A bác! Najednou to nešlo ven. Nebylo kudy. A škvírkou jsem viděla, jak se mi babička vzdaluje. Volala jsem, škrábala - nic platné!!

Mysinka-(1).jpgA pak už si nic moc nepamatuji. Bylo mi špatně, bolelo mě bříško a taky studilo. Měla jsem ho celé bez chloupků. Ale zato jsem měla pokoj sama pro sebe. A několik mističek jídla na výběr! A pelíšek s dekou, co hřála skoro jako maminka. A hračky! Ne živé myšky nebo lístečky stromů. Hračky! To byla legrace! Za oknem byl sníh a paní mi vyřizovala každý den pozdravy od babičky - a že za ní zatím nemůžu, že nemám na bříšku kožíšek. Až prý bude jaro.
A pak už to jaro přišlo. Kožíšek dorostl a já se nemohla dočkat. Těšila jsem se na maminku, na Macíka - to byl můj největší kamarád, na Pacíka, na Mindu - zkrátka na všechny. Ale všechno bylo jinak. Nikdo se mnou nemluvil, nikdo mě nenechal přitulit v pelíšku, nepustili mě k mističce s jídlem! A nejhorší byl Macík! Pronásledoval mě na každém kroku! A pořád mě zakusoval za krkem! Byl dvakrát větší než já! A když mě chytil, nemohla jsem ani dýchat! Babička mi kolikrát chtěla pomoct, ale kdepak by s hůlkou chytila Macíka! Mnohokrát jsem večer skulinou pod střechou viděla na chodníku stát červenou krabici, měla jsem hlad a věděla, že v ní na mě čeká ta voňavá dobrota, ale copak jsem mohla jít ven? Zas by mě všichni honili a já se moc bála! Až jednou! Podařilo se! Macík mi běžel v patách, ale paní byla rychlejší a honem zabouchla dvířka. Tentokrát jsem se nebála. Můj pokojíček byl zase jenom můj!!
Ale ne na dlouho. Zakrátko mi paní uvázala na krk růžovou mašli, přišli cizí lidé, strčili mě do proutěné kukaně, do tašky dali moje hračky, mističky, pelíšky. Jak já se bála! A pak se otevřeli dveře, všude plno lidí a dětí, rámus, křik - samé "všechno nejlepší a hodně zdraví" - já tomu nerozuměla, schoulila jsem se, aby mě nebylo ani vidět! A pak slyším - "babičko, tohle je dárek od nás". A pak výkřik, ten hlas já moc dobře znám, podívala jsem se jen na půl očka - a nemohla tomu uvěřit! Babička! Moje milovaná babička s hůlkou! Seděla v křesle, úplně se jí rozklepala brada, slzy jak hrachy se jí kutálely do klína. "Nítěnko, Nítěnko moje malá!" A pak se kouknula nad proutěnou kukaň a vážným hlasem řekla: " Milenko, to přeci nejde, jsem už stará, Nítěnka je koťátko, kdepak bych si ji mohla nechat. Můj čas se krátí a co by s ní pak bylo, s chuděrou?!" "Ale maminko, my máme přece dům, já jsem celý den doma, až přijde čas, o kočičku se postaráme. Vždyť už jsme jich měli několik, u nás se bude mít dobře!"ˇ
Ubíhaly dny a nám bylo tak krásně! Jenom babička měla starost. Že prý hodně jím a mám bříško jako kuličku. A zas ta červená krabice,  zas ten pán v bílém plášti. Chvíli mě prohlížel, poslouchal, mačkal - a pak že prý mám FIP. V posledním stádiu - a že by mi nejraději dal injekci. A hned. Prý abych se netrápila. Nerozumím tomu, cizí paní koukala, neříkala nic. A pak najednou, že žádnou injekci, to že musí rozhodnou babička. Ale babička jenom plakala. Plakala každý den. A říkala " ty moje Nítěnko nešťastná, já myslela, že půjdu první a teď je všechno jinak". Já tomu nerozuměla, dál jsem se tulila co nejvíc k babičce, honila jsem mušky po oknech, vyvalovala bříško na sluníčko,  za okny sledovala venkovní kočičky a moc jsem je litovala - že taky každá z nich nemá takovou babičku, jako já.Nitenka.jpg

Pomalu končilo jaro, ale mě toho dne od rána bolelo bříško, mističky s jídlem jsem se ani nedotkla. Zalezla jsem pod gauč a pak už to nešlo vydržet, zatlačila jsem - a zamňoukalo koťátko. Babička nevěřila vlastním očím. A honem telefonovala na všechny strany. Přišla Milena a moc se zlobila. "Prej že je vykastrovaná, copak vykastrovaný kočky roděj koťata?"A pak přišla ta cizí paní. A ta měla velkou starost. Vytlačila jsem další dvě koťátka - ta ale nemňoukala. A mě pořád bolelo bříško. Bylo tam ještě jedno koťátko. Koukaly mu jenom nožičky a já se moc snažila..... Nakonec přijel pán v bílém plášti, moc to bolelo, ale všechno jednou skončí. Ale ani tohle koťátko nemňoukalo. Babička honem donesla krabici, do ní heboučkou deku, na ni položila moje maličké miminko a já jsem hned spěchala, abych ho zahřála, umyla a nakrmila. Najednou jsem měla mnohem důležitější věci na práci než honit mouchy na okně. Ze mě se stala maminka!! A bylo mi jedno, že se Milena zlobí a říká pánovi v bílém plášti, ať jí to tedy vysvětlí, jak je toto možné! Vykastrovaná kočka - a rodí!

Mně to bylo jedno. Měla jsem svoji malinkou holčičku,  krásnou, s bílou čárkou na nosánku, babička jí dala jméno Myška a já jsem ji moc milovala.
Myšinka rostla jako z vody. Zakrátko byla velká jako já. A co vymyslela lumpačin!
Čas ubíhal.... Mnohokrát jsem přistihla babičku, jak nás sleduje a spokojeně se usmívá....
Myslela jsem si, že všechno špatné už jsem si v životě vybrala... Ale nebylo tomu  tak. Jednoho rána babička odešla… My s Myškou jako vždy netrpělivě čekaly na její návrat. Ale babička nešla. Všechny mističky už jsme měli vyjedené, vodu vypitou - a babička nikde. Schoulily jsme se do klubíčka v rohu pod gaučem, tam, kde se Myška narodila. A pak zarachotil v zámku klíč. Ale nebyla to babička. Byla to Milena. A vykřikovala "Ne, ne, ne! V žádném případě si je nemůžeme nechat! Máme všichni alergii. Ne, ani u baráku je nechci! Hned dnes večer je vypustím za školou do lesa!" Naštěstí se našla hodná paní, která Mileně zabránila, aby nás vyhodila. Jenže…ta paní má doma kočiček spoustu – a ani my se necítíme mezi tolika kočkami dobře…
Nitenka-na-posteli.jpgA tak mám na Vás velkou prosbu! Nemáte někdo kousíček místa ve svém srdíčku? Nemáte náhodou volnou mističku jídla, jeden pelíšek navíc? Kam bychom se obě, já i moje holčička, schoulily? Musíme zůstat spolu, jedna bez druhé žít neumíme…

Moc bychom Vás za to milovaly a moc bychom si nového domova vážily.

Prosíme,pomozte nám.
                                                                                                                                                                                                 Nítěnka a Myšinka

Kontakt:

Kočičí naděje o.s. - www.kocicinadeje.cz

tel: 773535128

mail: srnka@seznam.cz

Sdílejte článek na Facebooku                         kategorie článku: opuštěné kočky
Pavla Samková, vydáno: 15.10.2011

Komentáře k článku

S radostí mohu oznámit, že Nitěnka a Myška mají krásný domov - plný lásky u paní Stáni....možná sama tu něco napíše...
Mňau!

gertruda gertruda | 15.10.2011 21:18:39

 

Tak to jsem ráda,články maj trochu zpoždění,ale teď už by mělo být vše v pořádku.Tak pište,pište...

kpavlas kpavlas | 15.10.2011 21:29:50

 

kočičky ,přeji už jen vše dobré , hodně lásky a domov s teplým pelíškem

marino marino | 16.10.2011 0:57:54

 

Bohužel!!! Bohužel, paní Gertrudo, NEMAJÍ DOMOV!! Zachránila jsem je před vyhozením na ulici ale domov to není. Jsou zavřené v jedné místnosti a většinu dne jsou sami. A rve mi srdce když je vidím posedávat za prosklenými dveřmi, jak sledují co se tady děje a moc by si přáli být součástí onoho dění. Ale nejde to. Moje kočky už je za ty tři měsíce přijali. Konec konců jsou zvyklé že se tu dočasně dost často nastěhuje nová kočička, ale Nítěnka s Myškou moje kočky nesnáší. Svůj život prozatím prožili v celodenní společnosti svoji paničky, ale cizí kočku v životě neviděli. A vidět nechtějí. Ze začátku jsem to neřešila. Doufala jsem že čas to srovná. Nestalo se. Myšinka s Nítěnkou moje kočky napadají, syčí, vrčí a útočí. Už jsem to vzdala. Už se nesnažím je "skamarádit". Moje smečka tyto výpady po čase začala řešit nečistotností a snažili si označkovat co nejvíc "své" území. Tak že tady mám dva nesmiřitelné tábory, dvě "domácnosti" mezi kterými pendluju.... Snažím se s Myšinkou a Nítěnkou být co nejvíc času. Lidský kontakt jim moc chybí. P. Kubrtová s nimi byla 24hodin denně. Jsou to úžasní mazlínkové. Jenom nesnesou další kočku....

stana stana | 16.10.2011 12:40:08

 

A stále hledají svůj nový domov! A nemuselo by to být jen v bytě. Myslím že by přivítali i možnost vycházek na zahrádku. Nítěnka miluje když ji vezmu na balkon kde máme trávníček. Slastně se v něm vyvaluje a dělá na mě "zamilovaný očička"....

stana stana | 16.10.2011 12:45:15

 

Ach-jo! Tak to je převeliká škoda! Já jsem myslila, když byli určitý čas v útulku, že se to všechno srovná a na sebe si zvyknou navzájem. U nás, když přišly nové, tak většinou rychle zapadly mezi naše. Ale nyní si uvědomuji, že také Minka měla potíže, jenže ona velice žárlila na ostatní...a pak měla nešťastný úraz a umřela. Možné je to i u Vás, že pokud zvyklé byly na jednu pani, tak nemohli přivyknout smečce čičulek.
Snad se vám podaří pro ně nalésti nový domov! U Vás by bývaly jako v bavlnce....

gertruda gertruda | 16.10.2011 13:43:03

 

Můj příběh s Nítěnkou začal už před mnoha měsíci. Mám ji na Adélce ve svém profilu se jménem Zlatíčko. P.Kubrtová - babička s hůlkou krmila kočičí kolonii vyhozených kočiček několik let. Znali jsme se z obchodu kde prodávám. Vždycky mi vyprávěla co je nového, jak se kočičkám daří a která bude mít miminka a co s nimi asi stane, že lidem jsou tam trnem v oku. Jelikož mám doma devět kočiček - různě postižených, na diedách, týraných a pod. nebyl mi osud těchto venkovních kočiček lhostejný. Domů jsem si je vzít nemohla, ale začala jsem je postupně kastrovat, aby se už aspoň nerozšiřovali jejich řady. Zlatíčko - Nítěnka p.Kubrtové obvzláště přirostla k srdci. Její příběh, jak se dostala k p.Kubrtové a jak se jí - vykastrované(!!) kočičce narodila Myška znáte. Celý rok a půl jsem je chodila navštěvovat, Když bylo potřeba nosila k vetovi, Myšinku jsem taktéž nechala vykastrovat. Celou tu dobu jsem obě kočinky měla pod "kontrolou". Mezitím jsem dál "řešila" onu venkovní kolonii. Podařilo se mi umístit osm kočiček, vykastrovat pět. Teď v létě je začal kdosi trávit! Všichni co tam mají zahrady věděli, že ač to nejsou moje kočičky, snažím se to řešit. Bylo jim to málo. Začali stražit jed. Bohužel prapůvodní maminka a babička celé této kolonie to nepřežila. Mám ji též v profilu a jmenuje se Maminka. Všichni ostatní co zůstali, museli urychleně pryč. Moc mi pomohla Kočičí naděje. Josefka je v Sezemicích, Ťapinka a Hvězdička v Polici nad Metují. Pro poslední čtyři jsem našla domov u nás v Novém Městě. Myšinka s Nítěnkou v útulku nejsou a nebyli. To mě volala Milena že je vyhodí večer ven do lesa za školu. To jsem samozřejmě nepřipustila a šli zrovna ke mě. Chudinky - ráno přišly o paničku a večer o domov... Mimochodem, dnes je to přesně tři měsíce co p.Kubrtová zemřela...

stana stana | 16.10.2011 14:44:10

 

Čtu dobře, že nakonec ten, kdo babičce Nítěnku přinesl k narozeninám a slíbil jí, že se o kočičku postará, až tu jednou babička nebude, tak ten stejný člověk chtěl Nítěnku s Myšinkou vyhodit do lesa, když babička odešla?

MartaV MartaV | 16.10.2011 15:10:47

 

To je teda moc smutný příběh...snad se někdo najde,kdo by si je mohl vzít k sobě...držím palce...

kpavlas kpavlas | 16.10.2011 15:35:10

 

Paní Marto, rozumíte tomu správně....

stana stana | 16.10.2011 15:49:30

 

To je od ní tedy hodně..jak to říci slušně? - ošklivé. Zavěsila jsem si to na svou zeď na Facebooku, držím palečky, aby našly domov! Zkusím se taky poptat tady u nás známých - co kdyby...

MartaV MartaV | 16.10.2011 17:22:40

 

Tak to bych byla moc ráda - aby už konečně našli opravdový domov. Zažili si toho už dost a moc bych jim přála klid a zázemí. Jsou to moc hodné, skromné a vychované kočičky. Mazlínci milující lidi....

stana stana | 16.10.2011 18:10:17

 

A co se týká Mileny - též nenacházím slov! Nedávno byla nakupovat v našem obchodě a ani se Nítěnku s Myškou nezeptala. Vůbec ji nezajímá jak se jim daří. Věřím že boží mlýny melou pomalu.... S čím kdo zachází, s tím taky schází! Věřím že jednou zůstane opuštěná, zapomenutá, sama.

stana stana | 16.10.2011 18:16:05

 

Proč si vlastně člověk pořád o sobě myslí, že je pánem tvorstva? I ten poslední nejmenší brouček by ho v laskavosti určitě strčil "do kapsy": Držím palce, aby holky našly domov, budou potřebovat, aby byly doma samotné. Boží mlýny melo, mnohdy mají velké zpoždění, ale věím na ně a zatím jsem se vždycky dočkala. To už naši předkové říkali, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi...

Vladimíra Večeřová Vladimíra Večeřová | 16.10.2011 22:17:28

 

Věřím, že babička má kolem sebe "tam nahoře" jen samé dobré duše - lidské i zvířecí.

Vladimíra Večeřová Vladimíra Večeřová | 16.10.2011 22:19:42

 

Babička tam nahoře má, teď ještě aby se kočičkám poštěstilo. Je to moc smutné, že jsou takoví lidé mezi námi, co slíbí a pak jsou schopni se takhle zachovat. Alergie? To přeci neopravňuje se takhle sprostě zbavit zvířat!

Marky Marky | 17.10.2011 10:11:19

 

Koukněte na naše stranky které mame s kamoškou prosím =D

Terka Terka | 17.10.2011 20:13:49

 

Ty stranky jsou 2superholky.webnode.cz

Terka Terka | 17.10.2011 20:15:47

 

Stránky hezké,četla jsem,že tam jedna pani má kočku a ta stále koťata,tak není lepší dát kočku vykastrovat?Buď ona nebo vy?Je pak škoda topit koťata,a těžké je udat...:-)

kpavlas kpavlas | 17.10.2011 21:58:40

 

kočandám držíme tlapky a nesplnění slibu? - to se vrátí, jednou jistě a zcela nečekaně

Romana Františka Daňová Romana Františka Daňová | 20.10.2011 11:59:44

 

Tak jak se mají kočičky? Já se marně ptám známých - pro ně jsem spíše celkově kočičí blázen .o( Moc holkám držím palce!

MartaV MartaV | 26.10.2011 16:18:25

 

Pořád stejně - pořád nic..... Jste moc hodná, že jste se poptala. Mě mají taky za blázna...

stana stana | 26.10.2011 17:41:21

 

je něco nového s Nitenkou a Mišinkou?

MartaV MartaV | 25.11.2011 10:59:11

 

Není.... :o((

stana stana | 26.11.2011 20:06:25

 

Napište prosím, zda kočičky už našli nový domov?

Alena Alena | 14.3.2012 12:44:04

 
Přidat zprávu



 
 Security code
 
Přihlásit se k odběru Přidat zprávu

 
Momentálně není nikdo přihlášen


 
admin@kocka-info.cz | © 1998-2009 Web kočky Adélky | Netiketa | Podmínky pro užívání webu a články | O nás