Zdravím všechny kočky, kocoury a koťátka.
Jmenuju se kocour Kostička... - Už tady se asi někteří z vás pozastaví nad jménem, které mi páníčci vybrali. Ale oni už jsou takoví, prostě mi říkají Kostičko a je to podle nich hezké klučičí jméno.
Moji páníčkové jsou vůbec zvláštní. Tak například páníček je spisovatel. To je takový stav, kdy tráví spoustu času ťukáním do počítače a vůbec si mě nevšímá. Dokonce ho ani nepotěší, když si k němu lehnu na klávesnici. Dá mě pryč, smaže, co jsem mu připsal, a ťuká dál.
No a taky má páníček hrozně bujnou fantazii. Vždycky ho hrozně zajímalo, co jsem zažil jako malé kotě, než jsem k páníčkům přišel.
Můj původ je totiž opředen strašlivým tajemstvím, zafoukán hlubokými sněhovými závějemi a ukryt v čarodějném lese, z něhož jsem coby prcek přišel. Ale páníček mi můj příběh tak úplně nevěří a tak vymyslel pohádku, která teď vychází pod názvem Pohádky kocoura Kostičky.
Dočtete se v ní o spoustě kočiček (rozhodně musím zmínit, že všechny kočičky a kocouři, kteří se v knížce objeví, skutečně existují a jsou to moji kamarádi) i o dalších zvířátkách. Páníček nezapomněl ani na moje zamilované myšky. Ostatně, co by to bylo za kočičí pohádku, kdyby se v ní žádná myška neobjevila.
Při psaní jsem se páníčkovi snažil vloudit, že v pořádném příběhu musí být to pravé kocouří dobrodružství, romantika, drápošerm,... no, vy sami můžete posoudit, jestli jsem radil dost. Je tam taky, jak my to máme s váma lidma těžký a co si na nás všechno vymýšlíte, včetně česání, čančání a pudrování. O tom mi hodně vyprávěla moje láska - krásná Dafinka.
Pozor, pohádka obsahuje i návod, jak rychle zlikvidovat postrojek a prchnout do polí, ale na to potřebujete dobré zvířecí kamarády.
Páníčci mě mají prostě přečteného, i moji svobodnou kocouří duši. Snad proto je hlavní dějovou linkou, která se proplétá celým příběhem, hledání toho pravého šťastného domova. Já jsem ho našel. A co pohádkový kocour Kostička? To Vám přeci nebudu prozrazovat, to si musíte přečíst sami.
Vydal Zoner Press, 2009
Lucie Kučerová