Bylo, nebylo, byl jednou jeden pán a ten, navzdory tomu, co se říká o ženatých mužích nosil dlouhá léta svého manželství na prsteníčku snubní prsten. Nikdy ho zbytečně nesundával, jak mají někteří ve zvyku, ani ho hned po sňatku neuložil do krabičky. Pokud ho sundal z ruky, tak jen při práci, nebo večer a hned ráno jej zase hledal, aby si ho navlékl. Bez prstýnku, tvrdil, se ho zmocňuje nervozita, že něco důležitého nemá. Odřený prstýnek už začínal být pomalu symbol. Tak, jako před lety, když nám umřela jeho milovaná černá kočička Sněženka, pociťoval tento stav, jako předzvěst blížícího se maléru blíže nespecifikovaného druhu. Manžel je můj a prstýnek jednoho dne asi tak před měsícem před cestou do práce nenašel. Běžně ho odkládal na skleněný stolek v obýváku a tam ho také ráno hledal. Jenže, prstýnek nikde.
Začali jsme jej nejprve všude, později i metodicky hledat. Čím déle jsme hledali, tím detailnější průzkum to byl.Prstýnek neopustil tenhle byt, tak tu někde musí být. Prohlásil skálopevně můj muž a dále prohledával už po několikáté stále tatáž místa. Po týdnu usilovného hledání poněkud znejistěl a pronesl, že jednou také vytřepal deku ze sedačky, aby zmizely drobky, které na ní spolu s kočičími chlupy byly. To vše z šestého patra z terasy směrem dolů na chodník a přilehlý trávník. Iniciativně jsem následující den i každý další, kdy se šlo se smetím tento kus země propátrávala. Mezi psími exkrementy miláčků našich sousedů se našlo ledacos, co popadalo z balkonů a nikomu to nechybělo, ale prstýnek mezi tím ne
byl. Zvedli jsme rohovou sedačku a nakoukli pod ni. V mezeře po čalouněním jako vždy spousta kočičích chlupů, které tam nafoukal průvan, ale prstýnek nikde. Sedačka byla nadějné místo, hodně věcí malého formátu tam končí, buď je tam někdo z nás omylem kopne, nebo pod ni zapadnou kočkám, které drobný předmět rády honí po zemi. Nakoukli jsme i do sedačky, která je rozkládací a tedy vlastní i úložný prostor. Opět nic. Dál připadala v úvahu koupelna, ale ta je podstatně menší, než obývák a velmi rychle bylo konstatováno, že tady tedy také nic. Na řadu přišel i noční stolek a jeho zásuvky, prostor pod stolkem byl důkladně vyluxován. Ohledně luxování jsem zapomněla podotknout, že v den, kdy můj muž poprvé pohřešil prstýnek, jsem jako obvykle luxovala. To se u nás musí dělat poměrně často, protože jinak je náš byt plný kočičích chlupů víc, než obvykle je únosné. S podezřením, že jsem prsten vyluxovala, jsem se odhodlala k průzkumu pytlíku vysavače. |Rozříznut a propátrán, kýžený obsah nevydal. Výsledkem byl jen můj alergických záchvat ze setkání s pytlem prachu. Pak jsme na několik dní polevili v pátrání, ostatně na některých místech jsme byli už víc, než desetkrát a nabyli jsme přesvědčení, že to už více nemá cenu. Výročí svatby máme v listopadu a můj muž je poprvé po dvaadvaceti letech prožil bez prstýnku. Už jsme pomalu začali uvažovat, kde vzít zlato stejného odstínu a nechat na zakázku podle mého prstýnku udělat ten jeho znovu, aby nebyl nešťastný. Můj prstýnek je vcelku zachovalý, dá se říci jako nový, protože ho moc nenosím. Visí na tužkovníku s myší dotyčné myši na nose a pokud někam jdu ven, někdy si ho vezmu. Doma jej ale nenosím, protože je široký a já si poměrně často máčím ruce, dělá se mi pod ním vyrážka, svědící a nepříjemná. Už několik dní nic nehledáme, zato máme konečně pořádně vyluxováno pod všemi skříněmi, mezi kabely za televizí, po nočními stolky, prostě v místech méně přístupných. Už jsme to celé vzdali. Najednou, zcela nečekaně, vyšlo slunce radostného shledání nad naší domácností.
Stalo se to dnes, při převlékání postele v ložnici. Jednotlivá lůžka mají mezi sebou mezeru a táhneme tam tudy kabel od sluchátek pro případ, že by nastala chvíle, kdy by se jeden z nás chtěl dívat dlouho do noci na televizi rovnou z postele, abychom nerušili jeden druhého. Kočky s námi v posteli sice nespí, ale i tak je plná jejich chlupů, protože ji občas navštíví přes den. Nejvíc chlupů bývá za polštáři, tak jsem se rozhodla ji při převlékání velmi radikálně vyluxovat, vše vytřepat a obrátit i matrace, prostě zatočit nejen s chlupy, ale i s roztoči, kteří prý v posteli ve velkém bydlí. Už asi tušíte, kam to celé míří. V mezeře mezi lůžky, skoro úplně v nohách ležel mezi chlupy mi ten nešťastný snubní prstýnek. Máme tady jednu takovou chlupatou hříšnici, která si do naší postele nosí svoje hračky a pak je tam zapomíná a já mám podezření, že si vypůjčila i prstýnek. Ostatně už jednou jsem ji přistihla, jak s ním na zemi v obýváku hraje na dlaždicích fotbal. Když jí spadl do mezery, našla si asi jinou hračku.Tak všechno nakonec dobře dopadlo, úspěšný nález náležitě oslavíme, do budoucna si muž bude dávat na prstýnek větší pozor a máme i místo, kde hledat totálně ztracené věci. Viník je jasný, foto hříšnice přikládám.
Dana Věrčáková