.png.aspx)
Jednoho dne u něj začaly podivné stavy ztuhlosti a po ní panické reakce.Epilepsie. Byla jsem tenkrát bez práce a peněz a než se mi podařilo sehnat peníze na veterinu uplynul týden - naprosto strašný týden.
Záchvaty se rychle vystupňovaly na intervaly po 20 minutách ve dne i v noci. Vypadali jsme oba na milosrdné utracení. Pak dostal léky a vzápětí mu Velký kocour seslal anděla v podobě naprosto neandělského nalezence ,
kočičky ,která je natolik osobnost,že by klidně mohla zavádět emancipaci mezi lví smečky v Africe.
.jpg.aspx)
Maxík zapomněl na epilepsii jako na smrt,a už si na ní nevzpomněl.Dokonce už ani nepotřebuje léky ,ta divná nemoc ustoupila tak rychle ,jak přišla. Zato já si jí dost často připomínám,když ve dvě hodiny ráno začnou trénovat sprint v mém 1+1 v tichém paneláku ,poráží židle a pokaždé ,když někdo z nich nevybere zatáčku ,ozve se dunivá rána ,po nárazu do dveří.Pořád si říkám,že lepší nasupený soused a kruhy pod očima,než to ,jak tenkrát scházel před očima v křečích.
.jpg.aspx)
Maxík je fenomén a myslím,že zůstat tenkrát doma na vesnici ,za půl roku by ani nikdo nevěděl,proč že zmizel a co se mu asi stalo.Zato se mnou je spokojený, podařilo se mu ze mě vychovat úslužného a oddaného majitele,naučil mě spát jako prkno bez pohybu,navzdory bolesti v zádech,takže se nemusí v noci budit mým vrtěním,dokonce jsem se ukázala dost inteligentní na pochopení základních pokynů a hlasových projevů,takže se nemusí rozčilovat a ztrácet trpělivost s nablblem,které nechápe,že se chce pochovat na klíně apod.
Když byl prcek ,jméno Max mu padlo jako dítěti tátovy boty,proto jsme mu všichni říkali Malinkej Maxíček,MiniMax a jinak zrůdně,dnes má kolem 5 kilo a pořád je to Maxíček a já vypadám jako tetka ,která šišlá na puberťáka.No což,zatím to není diagnóza ... :-)