Paní má kočičky ráda, lituje je a tak kočkám, které přistávají na jejím dvoře, poskytne aspoň nějaké krmení a přístřešek u ní na seníku. Podmínky ke kočičímu životu tu ale ideální nejsou, blízko je velmi frekventovaná silnice, kočky nejsou očkované, navíc paní chová dva ovčáky, kteří kočky loví, a tak zde kočky moc dlouhou „životnost“ nemají. Asi i „díky tomu“ stará paní nemá koček desítky, ale momentálně asi šest.
Mili byla jednou z těchto kočiček, ale číča měla štěstí v neštěstí. Jednoho dne se u onoho domečku zastavila paní Marie R., když si chtěla vyfotit detail střechy a dala se se starou paní do řeči. Ta jí vyprávěla, že Mili, která se jim mezitím otírala o nohy, srazila zhruba před dvěmi týdny motorka a tak je celá pochroumaná. Na otázku, jestli ji vzala k veterináři, odpověděla: „Najíst jim dám, ale na veterináře z pěti tisíc invalidního důchodu opravdu nemám“. Kočička, prý po úrazu týden nejedla, ale potom začala na jídlo chodit, tak to paní chtěla nechat na
přírodě ☹
Protože Mili se svým zraněním by neměla vůbec žádnou šanci, buď by ji chytili a roztrhali psi nebo přejelo auto, přivezla ji paní Marie po domluvě se mnou ke mně. Když kočička vylezla z přepravky, měla jsem strach, že má něco s páteří, byla celá pokroucená, jednu nožičku měla zevnitř škrábnutou a srst vylízanou, jak si to ošetřovala.
Rentgen naštěstí ukázal, že páteř je v pořádku, Mili měla „jen“ vyhozenou nožku z kyčle, což by se mělo operací bez problému spravit. Trošičku to komplikoval fakt, že zranění bylo dva týdny staré. Přišli jsme na lačno a tak se pan doktor se setřičkou pustili do operace. Při operaci se ale ukázalo, že to nebude tak jednoduché, neboťpodle toho, jak byla nožička zvazovatělá a svalstvo ochablé, zranění nebylo staré dva týdny, ale zřejmě několik měsíců. Nožička se nechtěla do jamky vrátit a poté tam držet. Operace, která měla původně trvat něco přes hodinku se protáhla na tři hodiny, ale povedlo se a nožička byla tam, kde měla být.
Mili se po operaci chovala jako vzorný pacient, užívala si bezpečí, plné misky jídla a zcela podle doporučení veterináře odpočívala a hojila se.
Při kontrole a vyndavání stehů se ale ukázalo, že nožička v kloubu nedrží a zase se mírně posunula. Byla určitá naděje, že když Mili zesílí a atrofované svalstvo se dá do pořádku, bude nožička držet. Jenže k velké smůle Mili, která ke mně přišla velmi podvyživená a užívala si dobrého jídla ( ze začátku byla hrozně roztomilá, kočkám dávám dvakrát denně mokré jídlo, většinou masíčko -a když jsem jí přinesla misku, vykulila oči a rychle se na jídlo vrhla, bylo vidět, že nemůže uvěřit, že je zase maso a ne kolínka, na která byla předtím zvyklá ) se začala mrouskat a to bohužel nožička nevydržela. Mili vystrkovala zadeček do vzduchu a třásla jím a nožka z kloubu opět vyskočila. Při další kontrole veterinář rozhodl, že Mili bude muset na další operaci, kdy se do kosti dají kovové dráty, aby držely nohu pohromadě. S operací musíme chvilku počkat, než jí narostou aspoň nějaké svaly a taky, než se vzpamatuje z první operace. Jsem domluvená s veterinářem, že 15.5. mu mám zavolat a dohodneme se na termínu další operace. První zákrok stál přibližně 3800 kč, druhá operace by se měla pohybovat v podobné výši, možná bude o něco dražší, protože budou potřeba navíc kovové „ součástky“, které se budou dávat do nožičky.
Současná finanční situace v Kočičí naděje je momentálně taková, že veškerou péči kočkám hradíme ze svých kapes, občas přijdou dary od sponzorů, za které jsme velmi vděční, ale bohužel nestačí pokrýt ani očkování a kastrace kočiček v depozitech. Operace Mili jsou pro mě velmi finančně náročné a je pro mě problematické je z mého invalidního důchodu zaplatit.
Pokud byste někdo chtěl Mili na operace přispět, budu velmi vděčná, číslo transparentního účtu Kočičí naděje je 4906049001/5500 , variabilní symbol pro mé depozitum je 7, do poznámky uveďte Mili.
Lucia Ivanková
www.kocicinadeje.cz
telefon: 604 444 241
e-mail: lucia13uk@seznam.cz
skype: lucia13uk
icq: 477332744