Je stále s námi, trpělivá, krásná, mazlivá, chodí už i do obýváku, ale semtam opět zabrousí daleko - zpátky do svého dřívějšího domova. Nezdrží se však dlouho, na druhý den se vrací k nám , to určitě proto , že se začíná bát býti sama. S ostatními kočkami se snáší, ale nedej Bože, když některá zalehne její místečko, kam zrovna se chystá lehnout.
To je pak zlá a packou zahání všechny z místečka pryč. Když vyjdu na verandu, hned se přijde pomazlit a hlavně chce ukázat všem ostatním, že ona má navrch, už tolik se nedožaduje jít ven. Více času tráví doma. Před vánocemi začínala kašlat.
Nejprve jsem chtěla jít s ní hned k veterináři, ale pak mi napadlo , že by dostala antibiotika a ona přece je už tak stará a vlastně odolná vůči nepřízni počasí a vůči všem nemocem. Přestala jsem ji pouštět ven a přinutila jsem ji, aby se zdržovala více doma a nechodila do studeného, vlhkého prostředí do lesa. A výsledek se dostavil velmi rychle. Den ode dne bylo vidět, že přestává tak úporně kašlat a dostává více chuť jíst. Chystala jsem jí teplá jídla, která doslova hltala, nemůže už tolik kousat, nemá zuby, tak jsem jí vše rozmělnila, aby se lépe nasytila. Zajímaví je, že chuť na granulky má stále, a tak jsem je začala dávat do vody, aby je měla měkké. Přijala to s povděkem, ale někdy si pochutnávala i na tvrdých granulkách, tak jsem začala pro ni kupovat drobné granulky .
Po novém roce už kašel jí přešel natolik, že začala se sama dožadovat ven. Ale nastaly mrazy a já se tolik bála, že opět se škaredý kašlík vrátí a tak jsem ji začala přemlouvat, aby ven nechodila. Snad mi porozuměla, je velmi chytrá, poslechla a stulila se do klubíčka pod okno. Občas také sedává u okna a pozoruje dění venku.
Napadl sníh....Trojbarevku už ani ten sníh neláká, sedí jen a dívá se ven a hlavně se chce stále mazlit......a tak přemýšlím o tom, že už ji nepustím ven a budu mít jistotu, že nepůjde tam daleko, kde chodívala, že se jí nic zlého nestane přes ten kus cesty - 2 km k bývalému jejímu domovu. Jen ji nechci brát její dřívější svobodu, volnost pohybu venku, a neomezené časem její toulky - jen nevím, co si ta malá její hlavička myslí. Škoda, že neumí mluvit ! Čas všechno ukáže a uvidím, jestli se vzdá pobytu mimo chatu, nebo se opět bude dožadovat ven, jak přijde jarní čas.....
napsáno dne: 28.1.2009