Komentáře k článku
Paní Kořínková, když čtu Vaše vyprávění, tak se mi vynořily vzpomínky před více lety. Také jsem se ujala kocoura - později pana KOCOURA, který to skoro stejné vyvedl i náší kočičí smečce. Naštěstí jsem jej neubytovala doma, ale naučila chodit v zimě do kůlny, kde mají stálé pelíšky a krmivo všechny nahodilé kočky v okolí. Tvrvalo to také od jara až do zimy,myslím, že skoro celý rok, ale pak se nějakým způsobem sám ztratil. Zmizel beze stop, nepřišel k nám zpět. Uměl totiž odejít i na více dnů, nevím samozřejmě kam chodil, zda do dědiny nebo více hlouběji do lesa lovit..... Víte bylo mi ho velice líto, ale na druhé straně se všem našim holčičkám a klukům ulevilo!
Snad se najde pro něj domov, moc bych mu to přála!
Takové radostnosmutné čtení. Na jednu stranu radost z toho, že kočičák našel domov a na druhou stranu, že jej považuje pouze za svůj.Vzdáleně mi připomíná našeho Ďabinka - ten byl víc bílý- joj kdyby to šlo, ale tady bychom asi přišli všichni o rozum, kluci psí i kluk kočičí jsou zvyklí být pohromadě, často u misky i na pelíšku, jsou taková kočkopsí smečka. Nari je jasný důkaz toho, že ne vždy dvě (a více) kočiček...Moc mu přeji domov, ve kterém by byl jediným, milovaným kočičím králem, dejte nám, prosím, vědět, jak vše dopadlo
ano, ano taky máme takovou malou sultánku - všechno je její, všichni mě obskakujte a kdo překáží, ať jde jinam. Koncem léta jsem tu o ní psala (článek se jmenuje Pěkně děkuji). Měli jsme strach, jak se zapojí a ona teď vládne všem (vč. nás) a to je jí sotva půl roku. Holky honí po celém bytě - ne že by jim to bylo ke škodě, aspoň zhubnou, útočí na ně ze zálohy, občas od holek dostane záhlavec, ale i tak to za chvíli opakuje a jíst musí dostávat k dceři do pokoje, protože by holky nepustila k misce. Takového malého plivníka jsme si nasadili do bytu a hlavně do srdíček. Ale u ní vše plyne z toho, že je to ještě šprček a chce si hrát... Vašemu kocourkovi přeji, aby našel svůj sultanát co nejdříve a Vám, aby se Vaše domorodky zas vrátily.
ronka | 11.12.2009 10:46:44
Máme doma šest koček, často míváme doma dočasně nalezence, které s našimi kočkami neseznamujeme, protože tam stejně trvale nezůstanou. Kocouři mají ledvinovou dietu, takže také musí být někdy odděleni. Chápu, že hledáte kocourovi nový domov, ale do té doby snad nemusí být ostatní kočky ve stresu. Kocourovi přidělte jednu nebo dvě místnosti, tam ať si kraluje. Pokud tedy nemáte moderní dům bez dveří, který asi vypadá hezky, ale já bych se v něm nejspíš zbláznila z nedostatku soukromí...
Nepřihlášen | 11.12.2009 12:38:40
Tak u nás je to skoro stejné.V lednových mrazech našel manžel ve sklepě kočičku.Vzali jsme jí do bytu,odblešili,odčervili,naočkovali a nechali vykastrovat.Ze začátku se bála,ale po nějaké době se otrkala a nyní vládne.Matěje a Barunku do dnešního dne žene s řevem,syčením:-).Je štěstí,že si ke svému pobytu vybrala kuchyň,do které ty dva nechce pouštět.Moje čičiny jsou bytové,takže mi nezmizí.Řešila jsem to všemi dostupnými a známými prostředky na zklidnění,bez efektu.Přestala jsem řešit s tím,ať si to vyřeší mezi sebou:-).Maruschka si zabrala kuchyň,Barunka a Matěj zbytek bytu,někdy je jek a syčení,někdy se jenom pozoruje a plíží do jimi rozděleného územ��.Podle vetky je Maruschka už starší kočička(6-8)roků,stala se z ní čistě bytová kočička a snad se u nás dožije alespoň trochu v klidu a pohodě.Je zajímavé,že je úplně stejně zbarvená jako váš kocourek.Bětka
Já jsem věděla, že ten článek nevidím dnes poprvé. Jen se asi dodnes bohužel nic nezměnilo. Nestálo by za zkoušku ho opravdu oddělit od ostatních? (pokud jste to již nezkoušela) Je mi líto těch původních kočiček, že jsou "utiskovány" pro jednoho "vetřelce", který přišel jako poslední a zabral privilegia všem ostatním! =(
Karin | 11.12.2009 13:07:42
Pro všechny kteří si přečetli tento článeček oznamuji,že Nari už má nový domov.Napsala jsem o tom správci vebu básničku,tak třeba ji také uveřejní..:o).Pro Nariho si přijeli mladí manželé s 8letým synem,kterým auto zajelo kočičku.Má pro sebe rodinný domeček a kamaráda,který si s ním hraje.Poslední sms mi přišla dnes,že je to zlatíčko.Kočičky se hned ten večer co odjel všechny vrátily domů,sice se ještě trochu lekají,ale užívají si domácího teplíčka a gaučů i Zikynek,ten je od jeho odjezdu doma pořád,mám z toho velkou radost,že je to nijak nepoznamenalo.Nari má krásný domov,kde ho všichni rozmazlují,takže vše dopadlo dobře.Děkuji všem za podporu,díky tomu,že jsem Nariho příběh zveřejnila,jsem zjistila jak je nás kočičích lidí spousta,a že vlastně človíček není na žádný kočičí problém nikdy sám.Děkuji F.Kořínková
Nepřihlášen | 11.12.2009 19:34:11
Děkuji za krásnou zprávu, Nari má konečně to, co potřebuje, trvalý domov a lásku. Vaše kočenky opět teplo domova......
TAK TOHLE JE DNES PRVNÍ ZPRÁVA, KTERÁ MĚ DOKÁZALA POTĚŠIT, DÍKY !
Nepřihlášen | 11.12.2009 20:13:34
Tak nakonec všechno dobře dopadlo. To jsem moc ráda. Nariho začátky mi připoměly první týden s naším Kryšpínkem.Teď je mu 5 let, je to také veliký kocourek ale velkorysý.Roční Andělku miluje celým svým kocouřím srdcem ale dovede jí dát i zavyučenou.
No krása!! Nari bude vládnout své rodině, která k tomu směřuje mílovými kroky (je zlatíčko, rozmazlují...) a tak to má být. Krásná zpráva pro všechny zúčastněné.
macek | 12.12.2009 9:12:24
Teď trošku mimo článek - nevíte jak dopadla aukce pro opuštěné kočičky? Něco jsem přihodila, výsledky nevidím, tak abych někde nedlužila penízky. Tímto se i omlouvám Palečkovi, že jsem zatím nic nedposlala, ale musím počkat, až se dostanu po nemoci do banky.
macek | 12.12.2009 10:13:58
To je moc dobře, že Nari našel rodinu s péčí, kterou potřebuje. Ať se má v novém domově už jen a jen dobře!
Jupíííí! Máme radost!
Ahjo tak kočina je rostomilá,škoda že už mam 3kocourky!
Nepřihlášen | 12.12.2009 15:04:57
mackovi - pokud myslíte aukci obrázku pro smolařku Išku, tak výsledky jsou v samostatném článku na kocky-online.
Mijda | 12.12.2009 22:07:29
Milí přátelé,psala mi nová maminka od Nariho,že se trápí tím,že je kocourek smutný,straní se jich a schovává.Mate tady prosím někdo víc zkušeností s tím jak dlouho to trvá než si zvykne a zapomene?A co by se dalo udělat proto,aby mu to zapomínání usnadnili?Moc si přejí aby se mazlil a měl je rád..děkuji za jakoukoliv radu nebo zkušenost.F.Kořínková
Nepřihlášen | 13.12.2009 7:11:48
U mladších kocourků je to dříve, ale u starších to trvá déle. Je nutné se mu opravdu co nejvíce věnovat a tihým hlasem k němu promlouvat, chce to samozřejmě trpělivost a toleranci z obou stran. Jestli byl zvyklý i na děti, tak mu chybí a opačně. Dala jste lidem i některé jeho věci,např. pelíšek nebo hračku, co používal u Vás doma, i nato je dobře myslet. V žádném připadě ho nesmí pouštět ven, jinak se znovu ztratí a pokud jste blízko, tak se vrátí k Vám. Na to pozor! Přeji hodně štěstí!
Vzala jsem k osobě v létě dvě dvouleté kočičky, trvalo jim to asi týden, byly zalezlé ve skříni, první den nechtěly žrát. Jedna se osmělila dříve, zvědavost jí nedala, aby nezačala zkoumat byt, té druhé to trvalo déle, po týdnu začala vylézat ze skříně, kde měla útočiště. Zhruba po dvou měsících to tu přijaly za nový domov včetně toho, že právě ta "pomalejší" začala šikanovat jednu mladou plachou submisivní kočičku. Došlo to tak daleko, že ty dvě nemůžou být spolu. Máme rozdělený byt, jinak za mé přítomnosti, jinak v mé nepřítomnosti, není to ideální, ale jakžtakž to klape. Jiné řešení je jejich odchod, ale to by byl už druhý šok, k tomu se nemůžu odhodlat.
Nepřihlášen | 13.12.2009 14:37:32
oprava: k sobě
Jinak bych možná ještě dodala: láska prochází žaludkem
Nepřihlášen | 13.12.2009 14:43:58
Asi bych to zkusila s mlsáním - jako každý chlap se dá určitě utáhnout na kus žvance. A podlézat, podlézat a podlézat - bude to chviličku trvat, ale to se poddá. Možná je kocourkovi i smutno po jeho "poddaných" spolukožíšcích, i když je tloukl a vyháněl.
macek | 13.12.2009 15:29:49
Také mě to napadlo, dávat mu dobrůtky, na které byl zvyklý u Vás, když ještě byl plašánek a tím jste si jej získala....
Paní Kořínková , napište prosím, jak všechno nakonec dopadlo, jestli si kocourek i rodina k sobě našli cestu?
To je super, než jsem se dočetla k dobré zprávě tak už jsem slzela...