Módní salón RO-FRA-DA

Domů > ČLÁNKY > Módní salón RO-FRA-DA

Je zima a my se divíme, když je na ni čas. Všichni se klepou, zabalení do vrstev, klasicky remcají, kupodivu nikdo neříká „ jó, za mého mládí, to bylo sněhu“, zato všichni touží po jaru.

Damčovi je 5 měsíců, zvyklý je jen na Ariho, aby řádně proběhla jeho socializace a nebyl z něj časem protivný uňafaný trhač nohavic, nutně potřeboval mezi štěňátka do školky.

Nejsem příznivec psí módy, pes je pes (Ari by se asi pominul, kdybych na něj něco navlékla a nikdy jsem neviděla, že by mu bylo zima). Damiánek má tak 20cm od země a jektá zubama, jen mu dám vodítko a počasí opravdu nepříznivé. A navíc je salámkovitý a ve vrstvě sněhu není vidět, je jako v mrazivém tunelu. Nedá se nic dělat, budu mu muset pořídit bundičku. Brouzdala jsem po internetu, zkoumala, prohlížela, ale nic moc se mi nelíbilo. Další možnost zdejší obchody. Najednou vidím: SLEVA 30% NA VŠECHNY PSÍ OBLEČKY. Zajásala jsem, vrazila do obchodu, jestli mohu přijít i s pejskem, po ujištění že ano, mazala domů. Tam jsem spočítala finance.

Moc jich nezbylo. Nutný nákup 15kg granulí pro Ariho, Damčovo „puppypapu“ a také Mikýskovo neplánované léčení spotřebovalo veškeré rezervy. Rychlá prohlídka zásob, spočítání dní do výplaty, rozhodování co teď musíme a nemusíme mít. No nic moc. Ale přeci jen něco v kapse mám. Damiho jsem zababušila do tašky a plná radosti vyšla do mrazu. V obchodě nás přivítali, i pohlazení a dobrůtka byla. Dami se nechal trpělivě strojit do různých oblečků, až jsme padli na jeden. Ladil barvou s jeho srstí, podšitý kožíškem, od pohledu teploučký, radovala jsem se, to je ono.

Paní prodavačka šla spočítat cenu po odečtení slevy a když ji vyřkla, chtělo se mi brečet. To prostě nemám. A i kdybych si někde půjčila, kdyby byl Dami alespoň už velikostně stabilizovaný, ale ještě poroste, žádný jezevčík-dědic na obzoru, to nemohu. Když jsem řekla do jaké výše jsem solventní, nabídla nám sice krásně modrou klučičí bundičku s kapuckou a bambulkou, ale viděla jsem ji tak na malém jorkšírkovi u paničky v náručí. Na našeho divocha se nehodila, vypadal v ní s odpuštěním jak blbec. Přiznávám, že venku jsem se vzteky a lítostí rozbrečela. Tolik jsem se těšila, že už půjdeme do školky!!

Ale česká matka, to není obyčejná matka. To je tvor mezi chobotnicí (na nákupní tašky a děti) a laureátem na Nobelovu cenu v kreativitě (z mála, lépe z ničeho, dokáže vše).

Nejprve jsem skoro do rána pletla modrý svetříček. „Recept“ byl na většího pejska, po různých přepočítáváních ok mi vyšel sice svetříček, ale Dami by se do něj vešel nejméně třikrát. V záchvatu zklamaného vzteku skončil v koši.

Má touha jít do školky byla neutuchávající. Vyházela jsem ze skříně na zem naše staré bundy a zamyšleně na ně koukala. Jupí! Tahle červená má místo podšívky umělý kožíšek. Hbitě hmatám po Damčovi, omotávám ho metrem, maluji střih a hlavou se mi honí použiji rukáv, z rantlu bude roláček, takhle na nožičky, rukávy jsou dva, když to zvořu, bude ještě jeden. Nádhera! Dami má krásnou červenou bundičku. V neděli jsem hrdě vyrazila do školky, slušelo mu to, ale třásl se zimou jak osika. Bundička slušivá, ale vzhledem k zimě nedostačující. Hned po návratu jsem vysypala z košíku klubíčka. Tentokrát to bude pečlivě proměřený svetřík dospodu pod bundu. A že je růžový, nevadí, hlavně že bude. Podle předešlého střihu počet ok a další bezesná noc. No krasavec, tentokrát svetřík sedl. A opět jdeme hrdě do školky. Jenže na svetřík se nabalil sníh a po čase ho nacucaný vláčel za sebou. Znovu útok na bundy. Váhám, před nedávnem jsem si ve frcu koupila nepromokavou bundu na dlouhé procházky s Aronkem v dešti. Rukávy mi jsou mírně kratší. Jasně! Opět došlo na střih a já nejprve přidala další vrstvu červeného kožíšku na tělíčko a nepromokavý šusťák navrch. Ještě přidáme část, která mu bude krýt bříško. Bez šicího stroje drátovala jsem vše v ruce. Školková posedlost smazala i odpor k šití. Po týdnu postupného tvoření jsem v neděli Damiho slavnostně oblékla, že tedy půjdeme. Spadla mi čelist. Koukal mu z bundičky celý zadeček. On mi za ten týden o kus zesalámkovatěl! A jsem zase na začátku. Do školky jsme šli, vydržel déle, než jindy. Ale budu muset vymyslet, jak bundičku nastavit, aby to vypadalo hezky a hlavně hřálo na ledviny. No to už bude hračka. Jsem teď takový salón pro psí módu ROFRADA. Materiálu mám z rozstříhaných oděvů dost a zkušeností za poslední měsíc jsem nabrala tolik jak absolvent intenzivního kurzu.

ROmana FRAntiška Daňová a model DAmiánek

Sdílejte článek na Facebooku kategorie článku: různé

Romana Františka Daňová, vydáno: 24.2.2010

Komentáře k článku

No vida, psí školka. Moc hezky napsané. Možná by se hodila i školka kočičí, kde by někdo konečně vysvětlil kočičím nezvedencům, že k cizímu zadku se nečuchá, do cizích misek neleze a v záchodě to po sobě zahrabeme. Hned bychom se tam šli zapsat.

Nepřihlášen | 24.2.2010 14:00:15

Máte pravdu,oblečky jsou drahé jako blázen.Tak uvidíte třeba si ještě přivyděláte,získáte praxi a třeba budou i zakázky.
Jinak je to moc hezký a úsměvný článek.

kpavlas | 24.2.2010 14:34:43

Pavla mě předběhla. Romano, ještě chvilku a na Adélce můžeš začít prodávat pro "psí brachy". Taky by mi připadalo neekonomické vypláznout moc peněz za málo muziky. Naštěstí pro mě, Míša byl jak polární liška - ten nepotřeboval nic. A když jsem Coře nasazovala psí kšandy, málem jsem v nich skončila já. V oblečku bych ale už zaručeně skončila celá - naštěstí je něco jako Aronek, oblečení nepotřebuje, protože ledviny má vysoko.

macek | 24.2.2010 14:54:59

Jste šikulka:-),jak je vidět staré české pořekadlo je pravdivé:-)))"nouze naučila Dalibora housti":-)))))

beta.1 | 24.2.2010 15:22:17

Macku a až to dovedu k dokonalosti, tak nejen pro "psí brachy" ale co třeba modely pro "nahaté" bezsrsté kočenky ? :-)

Frantiska | 24.2.2010 17:00:39

Romano, Damča je model k Vašim výtvorům....a věřte mi, že přešívání je to nejkrásnější,co vytvoříte, protože musíte skombinovat látku s úpletem a barvou tak, aby ladila...Vím o čem mluvím, dlouho jsem také obšívala a obplétavala celou moji rodinu a to víte, že jsme byli všichni IN ! Za pár korun...tak hodně s chutí se musíte pouštět do dalších modelů bundiček, svetříků a uvidíte jak se Damča bude líbit a udělá velkou parádu! Krásně napsáno vyprávění!

gertruda | 24.2.2010 17:04:20

Romano, nevím, jestli je podnikatelský záměr s kočičími oblečky zrovna dobrý - kočky, ještě k tomu nahaté, asi moc ven nechodí a doma se nefintí. Zůstala bych u těch pejsků. Měj se hezky, navnadila jsi mě - jdu pokračovat v šití šatů do tanečních (pro pokročilé). Třeba to do neděle stihnu.

macek | 24.2.2010 17:07:21

Nahaté kočičky kupodivu chodí ven docela rády. A venek není jediné místo, kde je zima. I na některých výstavách není příliš teplo. Když se nahatá kočka nemůže zahřát pohybem, prochladne raz dva. Takže jsem viděl i na výstavě, že sphynxové a rexové se svlékali z kabátků a bundiček jen na posuzování - jako modelky na focení :-)

dubraro | 25.2.2010 8:09:34

Dubraro - člověk se učí celý život. Výstavy mě nenapadly. A pokud chodí ven, tak na sluníčko asi raději s ochranným faktorem. Kdysi mi jeden student říkal, že musí mazat naháče, aby se na sluníčku nespálil.
Romano - záměr bude asi dobrý i s kočičími oblečky. Já to pořád říkám, že nemám šanci zbohatnout - i to podnikání nedokážu odhadnout.

macek | 25.2.2010 13:51:10

Moc krásné oblečky,je vidět šikovné ručičky..:o).Ten červený je nádherný,ten může směle konkurovat všem obchodům.Myslím,že by opravdu spoustu psích majitelů přivítalo něco takového lidsky domácího od vás,než ty komerční.Takže s chutí do toho!

carodejka | 25.2.2010 14:49:42

pro meho kocourka by byla lepši kočiči škola samozřejně

Nepřihlášen | 26.2.2010 13:12:10

Přidat zprávu

Uživatelské jméno:

URL:

E-mail:

Text zprávy:

Opište bezpečnostní kód

Momentálně není nikdo přihlášen