Představila jsem si ty figury z hospody a bylo rozhodnuto. Popadla jsem ji a šla s ní domů. Strašlivě se bála ,pořád naříkala. Doma jsem ji postavila před Maxe a tomu se zatajil dech.Epilepsie letěla do kouta a Max letěl za Lízou. Líza vletěla pod stůl a za chvíli už jsme se seznamovali na plný plyn.
Líza musela své první týdny prožít v rodině s více malými dětmi,protože zpočátku byla plachá,smutná a nápadně ožila,když se pod okny ozval ryk malých dětí od sousedů.
Pokaždé,když bylo slyšet hlásky dětiček kolem dvou let věku, Líza vyskočila na všechny čtyři ,oči ji zářily a hledala směr ,odkud přicházejí. Hrozně se na to koukalo,jak se jí stýská,byla pečlivě ošetřovaná,čisťounká ,zdravá.
Z venkovního prostředí měla zjevně strach. Myslím,že měla dobrý start ,a dostatek lásky a péče,ale pak při svém temperamentu nejspíš nějakému dítěti předvedla svou speciální bojovou techniku a nějaká ta hlava rodiny,které šla od začátku na nervy,což je běžné, to vzala za důvod ji vyhodit ze dveří .
.JPG.aspx)
Jejich škoda,naše výhra !
Měli jsme se přesvědčit,že ukecaná Líza je žena činu.Vnesla do naší domácnosti ducha italských milostných komedií . Nepatří mezi unylá stvoření,která se sebou nechají vláčet osudem a pocity v sobě dusí.Když má Líza pocit,že je nápor na její trpělivost příliš velký ,přejde do protiakce. Maxíček je bobánek, který věří,že
všechno ,koupáním počínaje ,přes měření teploty až po injekci nebo "svetr" proti olízání nástřiku je boží vůle a pokud to musím udělat ,on to musí snést.Líza by naopak klidně položila život za svobodu projevu,zvlášť ,kdyby ten život nebyl její . Když jsem ji vzala tenkrát venku do náruče a nesla domů,ležela mi v rukách úplně dřevěná, ani nemukala.
Teprve po pár prvních hodinách jsem si uvědomila,jakou kliku jsem měla, na rozdíl od rozumu,protože další asi týden,jakýkoliv pokus o kontakt z naší strany odměnila krveprolitím , a to stylem,proti kterému jsem neměla
obranu . Zepředu zaútočí ,zahryzne se a zajistí se oběma předníma ,drápy s hluboko zaseklými a drží jak
přibitá ,zatímco zadní skrčí a jako kůň při kapriole vykopne směrem dozadu přičemž drápy zadních nohou vyorá do předloktí hluboké jarní brázdy. Toto drásání zadními provádí v několika rychlých škubnutích po sobě.S ničím podobným jsem se u kočky zatím nesetkala .Nedovolí člověku ani odtroubit ústup a zbaběle uniknout ,prostě to chce vyřídit jednou provždy.Než jsem se naučila obezřetnosti a Líza pochopila,že jí u nás nic nehrozí ,měla jsem ruce jako pyrotechnik a Maxík ji obdivně okukoval z uctivé vzdálenosti. Naštěstí pro nás všechny toto rychle odeznělo a i když i dnes musím dávat pozor,abych na sebe neuvrhla její hněv ,nedá se to srovnat s prvním týdnem. (Je ovšem možné ,že moje reflexy se rychle zbystřily a přizpůsobila jsem se životu v nebezpečném prostředí.
Má sakra vyvinutý smysl pro pomstu,takže pokud je některá moje ruka drzá ,nebo dotěrná , lehne si a čeká až opadne opatrnost. Pak, ignorujíc tu druhou ruku (nevinnou),se vymrští a klidně i po půlhodinové pauze si srovná skore.Nejednou jsem ji kočkovala pak jsem zvedla mobil,a při hovoru jsem zapoměla na Lízu. Uprostřed hihňání s mámou jsem pak zaječela jako přejetá,mobil v tu chvíli pustím ,protože to ,co se děje s mou rukou není legrace. Líza se zakousne jako pitbul ,a její zadní mi dělají z předloktí trhací kalendář.Navíc si je vědoma,že rukávy jí kazí efekt,takže se zaměřuje na holé zápěstí.Zkrátka Lízátko je velice temperamentní a spontánní stvoření a když ji během rvačky míjí moje noha ,stane se ,že se neovládne a s jekotem se vrhne obejmout mi holeň.Nelze se na ni zlobit,navzdory všem moudrostem o komunikaci a výchově kočky. Vzápětí po útoku se zdá trochu
rozpačitá ,cukruje a vrní,že není slyšet zvonek .Na rozdíl od Maxe má neustálou potřebu komunikovat a její slovník je složený z hrdelního broukání ,vrkání a podobných nekočičích zvuků. Mňoukat jsem ji nikdy neslyšela.Ale zticha je jenom,když spí.Vyjma těch adrenalinových záchvatů je to takový mazel,že být po jejím,tak všechen čas doma trávím jenom vrkáním a muchláním.
Navíc,je to milovnice rozhledů a její urputná snaha dostat se co nejvýš v bytě mi zajistila pár silných zážitků,například stržená police s CD ve dvě ráno,kdy ten rachot zněl snad minutu a dlouho mi dozníval v uších,zatímco jsem vibrovala metr nad postelí,kam mě ten rachot vymrštil ze spánku.Je mi líto sousedů,ale říct jim,že za tím kraválem je tahle malá kočička,budu za lháře,tak to ani nezkouším.
Další její pozoruhodný zvyk je Malá domů .
Pokud najde něco , co jí padne do oka ,nebo má novou hračku , dozvím se to jako první,protože než jde spát ke mně do postele nejdřív si ten předmět pečlivě uloží,nejlépe pod spící paničku ,aby jí ho Max nevyčoudil,když bude spát. Když to byla kulička ,bylo to v pohodě,horší bylo,když si pode mě schovala myš na setrvačník ,která začala bzučet při každém mém zavrtění.
Líza sekretářka:
Nic jí tak nestresuje ,jako fakt,že nedokáže zvednout zvonící mobil .Při každém zazvonění mobilu nechá všeho ,ať je to cokoliv, a vrhá se k němu. Pak buď do něj strká packou a něco si brumlá,a nebo pokud ho zvednu já ,okamžitě je u mě, přiloží k mé tváři svoji chlupatou líci , naslouchá zvuku z telefonu a neustále se vměšuje hlasitě do hovoru.
Sledování TV
Má vybraný vkus a tupé sledování Tv ji nebaví,ale seriál o kočkách na SPEKTRU,ANIMAL PLANET nebo NG pozorně sledovala celý.
Tím sledovala,nemyslím,že ležela před televizí ,ani že koukala na pohyb na obrazovce s hlavou na packách .
Seděla zpříma před televizí,nespouštěla z ní zrak , hlavou kopírovala pohyby koček v pořadu a občas odpovídala na zvuky .
Kdo má pochybnosti ,zvu ho na osobní návštěvu .
S Maxem na sobě tak visí,že když jsem Lízu vzala ven na vodítko,slyšel přítel na chodníku před domem tak zoufalý mňaukot,že letěl domů,co se stalo.Pak jsem vzala ven Maxe a přítel mi volal, že jestli nechci vzbudit celý dům,ať mažu domů,nebo si Líza roztrhne tím nářkem mluvidla. Když jsem je zkusila vzít oba společně ,skoro roztrhli mě ,měla jsem potíže dostat se s nimi zpátky do domu.
Lehají spolu v pelíšku ,navzájem si lížou pečlivě hlavičky a pod bradou a tenhle rituál končí tím,že se jim to vymkne a pokusí se jeden druhého zakousnout,nebo alespoň zmlátit. Hierarchii si střídají po týdnu jako dévéťáci dozorčí službu .
.JPG.aspx)
Jsou v přesile, vzácně sehraní pokud se spolčí proti nám pro společný cíl, a na rozdíl od nás nemají na práci nic jiného než důsledné zavádění jejich představy správného domova do praxe , tak jsme smíření s rolí přitroublých ,ale užitečných a někdy i zábavných hříček přírody,které jim byly přiděleny k dispozici .Moudře hledíme ,aby byly záchodky čisté , voda čerstvá,krmení včas a přemýšlíme,kde lidi přišli na ten nesmysl s pány tvorstva.