Ještě v dubnu jsem si zapůjčila odchytové klece z hodonínského útulku, za což ještě jednou velmi děkuji pani Brázdilové a Tomalové, a snažili jsme se s manželem odchytnou všechny návštěvníky a kočičky dát vykastrovat. Podařilo se nám TO, dnes vím, že všechny jsou v pořádku, ALE chodí k nám nadále jíst, takže občas některé plašany vídávám přicházet a odcházet neznámo kam! Jenom bílomourovatý kocourek zůstává a drží se kolem naší chaty na svých místech a ve svých pelíšcích.
Jak začaly být klíšťata, byl to děs, snad pochytal všechny v okolí do svého krásného kožíšku a já jenom letmo je mohla semtam vytáhnout. Jednoho dne přišel celý zakrvavěný, hlavičku a krček doráněnou, pravděpodobně od kuny a v těch ranách plno klíšťat - a nemohla jsem se k němu přiblížit......tolik se bál! Za týden ještě navíc měl poraněny přední tlapky tak, že už jsem přestala doufat, že přežije....přestal jíst a jenom apaticky ležel pod balkonem ve svém pelíšku....několikráte přes den jsem za ním zašla a promlouvala tichým hlasem, nemohla jsem natáhnout ruku a klíště vytáhnout natož vzít jeho celého do náruče a na veterinu. Okamžitě syčel a byl doslova nepříčetný! A tak jsme se na sebe jenom koukali....a já tiše mluvila.
.jpg.aspx)
Podstrkovala jsem mu masíčko, které moc vonělo a hurá - chytl se a začal jíst.......
Dostal se z toho, ale zato naše Trojbarevka pomalounku odcházela A URČITĚ MÍSTO PO NÍ REZERVOVALA PRO KOCOURKA. Začala jsem mu říkat Vŕňa, vždy mi na blízku dával najevo svým zvláštním zavrněním, že je tu a čeká až si ho všimnu a popř. i pohladím - pokud ON bude mít náladu. Začal sedávat na lavičce tam, kde Trojbarevka se mnou sedala a dlouhé hodiny si vyprávíme.....
No nebudu to prodlužovat, dnes jenom zavolám a pokud je na blízku a to většinou je, tak okamžitě příjde, otírá se mi o nohy, mohu jej hladit, probírat celý jeho drsný, krásně zbarvený kožíšek a vytáhnout i popř. klíště.
I ostatní plašani ze zimního období pravidelně chodí nadále k miskám do kůlny. Jenom vidím jak se mihnou, někdy se zastaví a koukáme na sebe dlouho a já tiše promlouvám....vlastně nevím, kolik jich je, kam chodí "domů" anebo odkud přicházejí...ale umíme se navzájem pozdravit pohledem a já vidím pak opět prázdné misky, které 2krát denně doplňuji jídlem a na noc granulkami.
Tak kolik těch kožíšků vlastně mám? Přestala jsem je počítat....ale stále doufám, že naleznou ten svůj DOMOV u dobrých lidí!