Kocourek César

Domů > ČLÁNKY > Kocourek César

César je bílorezavý kocourek, který se k nám do depozita dostal díky nepříznivému osudu. Jeho panička si ho vzala jako malé koťátko a starala se o něj jako o vlastní dítě. Zvykli si na sebe a César svou paničku všude následoval, když byl s ní, tak se cítil nesmírně spokojeně a její péči jí oplácel mazlením a pocitem, že není sama. Když mu byl jeden rok, osud mu přichystal první ránu v podobě kočičího nepřítele, auta.

Césara srazilo auto a chvíli na tom byl špatně, ale díky péči, která se mu dostávala od jeho lidské maminky, se z toho dostal.

Za další rok si s ním osud pohrál znovu, kamarádství a lásku mezi ním a jeho lidskou maminkou přerušila smrt jeho paničky. Spousta lidí si myslí, že kočky jsou s lidmi jen kvůli tomu, že je krmí, ale César dokázal opak.

Po ztrátě jeho lidské přítelkyně, jakoby ztratil touhu žít. Nechtěl jíst, s nikým se nechtěl mazlit a jen přežíval. Jakoby nestačilo vše tohle, co se mu přihodilo, přišla ještě jedna rána, děti jeho paničky ho odmítli a tak musel opustit i dům, kde vyrůstal a zažil vše krásné. Nedávno se dostal k nám do depozita, díky lidem, kteří už se nemohli dívat na to, jak ubohý kocourek obchází kolem „svého“ domu, ve kterém vyrůstal a neustále „brečí“ steskem po své paničce.

Také krutá zima se na něm znatelně podepsala, neboť něco takového do této doby zažil pouze pohledem přes zavřené okno z vyhřátého pokoje. Během prvních dnů jeho pobytu u nás, byl velmi apatický a většinu dne prospal. Vzhledem k tomu, že se od pozůstalých jeho paničky nepodařilo zjistit žádné informace o tom, zda je kocourek očkovaný, odčervený nebo zda se v současné době neléčí z nějaké choroby, tak jsme mu museli připravit další nepříjemný zážitek a to kompletní veterinární vyšetření včetně odběrů, testů a následné kastrace. Přesto, že toto důkladné vyšetření bylo poměrně finančně náročné, jsme měli radost, že je zdravotně více méně v pořádku až na menší trvalé následky zapříčiněné jeho střetem s automobilem a menší respirační potíže které mu budou delší dobu připomínat jeho pobyt v chladném prostředí na které nebyl zvyklý.

V současné době se jeho stav pomalu ale jistě zlepšuje a to jak po zdravotní stránce, tak i po té psychické. Jsme přesvědčeni, že lidé, kteří ho k nám zavčasu přivezli mu zachránili život.

Dnes už se César pohybuje po bytě beze strachu a pomalu se sbližuje s ostatními kočkami, které mu hodně pomáhají svým vstřícným přístupem. Také se mu, k naší velké radosti, vrátila chuť k jídlu. Je to velmi přizpůsobivý a nedominantní kocourek, který má velmi dobré hygienické návyky a až se vzpamatuje z otřesného zážitku, tak bude pro svého nového majitele velmi přítulný a mazlivý společník. Najde Césarek nový domov s milujícími lidmi?

Kočičí naděje o.s. - Beata M.

www.kocicinadeje.cz

telefon: 739 477 900
email: motalm@tiscali.cz

Hradec Králové

Sdílejte článek na Facebooku kategorie článku: život s kočkami

, vydáno: 16.2.2010

Komentáře k článku

Césarku, držíme ti všechny palce i tlapky (je jich u nás už tolik, že Ti můžeme jen přát), aby jsi svůj pelíšek u hodných lidí našel. K pozůstalým - asi svou příbuznou "potřebovali" jen kvůli dědictví, protože kdyby ji navštěvovali a milovali, nemohli by nikdy jejího přítele vyhodit na ulici. Když už se nemohou starat, měli by aspoň se pokusit najít řešení co nejméně bolestné. Prostě mi to hlava nebere.

macek | 16.2.2010 7:38:09

I my kočičáci z Bílých Karpat držíme ťapušky! Bojíme se, že nás něco podobného čeká také.......mňau!

gertruda | 16.2.2010 9:09:45

Úplně mě to rozplakalo, taková nehoráznost, vyhnat mazlíčka své maminky. Už snad jenom z úcty k ní by se takhle zachovat neměli. Snad není takový problém, když už se zvířátka nemohu ujmout sama - z jakýchkoliv důvodů - domluvit si útulek, depozitum. Přejeme brzy brzičko laskavou náruč, aby zapomněl na to zlé.

Frantiska | 16.2.2010 10:35:16

I já ti Césarku přeji rychle nový domov,kde tě budou všichni milovat a tvou důvěru nikdy nezklamou.Já věřím,že každý špatný lidský čin je někde zapsán(stejně jako ten dobrý),a tito lidé jsou konfrontováni postupem času,s takovými zážitky(byť třeba odlišně),jaké svým necitelným jednáním způsobili.A taky děkuji všem útulkovým tetám za to,že mají tolik síly aby zasvětily svůj život pomoci těm,kteří doplácejí na lidské zlo..Mají mou hlubokou úctu.

carodejka | 16.2.2010 11:06:29

Jsem smutná z toho,jací mezi námi žijí lidé:-(((

beta.1 | 16.2.2010 12:56:10

Chudák,ten si teda užil.Přeju,ať se najdou hodní lidé,kteří by ho měli moc rádi a vzali si ho.Já se teď moc těším na novou kočičku z útulku.O víkendu si ji bereme.Tak snad se taky Césarku dočkáš...

kpavlas | 16.2.2010 15:41:41

Dočetla jsem smutný příběh o Césárkovi a nemohu pochopit ,že se někteří "lidé" mohou zachovat tak bezcitně .Přeji kocourkovi nový domov a hodně lásky .

marino | 17.2.2010 21:53:14

Také máme doma takové nepohodlné dědictví. Kocourkovi zemřela milující panička a on byl vyhnán se svého domu. Zanevřel na lidi, potuloval se po vsi, kde máme chalupu a jen se chodil krmit do naší kůlny. Pět let! Potom najednou přišel, sedl si na klín. My blahem ani nedýchali!Při veterinárním vyšetření se ukázalo, že na něj někdo i střílel, sekaného olova měl v těle spousta! Už čtvrtým rokem žije s námi a ostatními kočičkami.Ven vůbec netouží. Přeji Ti Cézárku také nový a dobrý domov. DÁDA

Nepřihlášen | 17.2.2010 22:14:23

Dádo - vždycky při podobných příbězích si vybavím rčení, že kočky si "své" lidi adoptují a už je neopustí. Přeji Vám i Vašemu zlatíčku, aby jste si svého štěstí užívali hodně let.

macek | 18.2.2010 7:35:07

Cézar už našel nový domov.Bohužel se na něm podepsal stres a paní co si ho vzala bojuje o mjeho život.Ze stresu mu začali selhávat ledviny.depozit Beata

Nepřihlášen | 7.3.2010 18:43:27

To je mi ho teda líto.Myslíte ze stresu,že bude jinde?nebo celkově?Snad se z toho dostane,Césárek..

kpavlas | 7.3.2010 21:17:47

Přidat zprávu

Uživatelské jméno:

URL:

E-mail:

Text zprávy:

Opište bezpečnostní kód

Momentálně není nikdo přihlášen