Nejste přihlášen/a

Jméno:
Heslo:

Kočkobody - J. Vlasák

Domů > ČLÁNKY > Kočkobody - J. Vlasák

Paní Vaculovičová napsala svůj příspěvek o webu Adélky a o těch kdo přispívají svými příspěvky. Přijdou a odejdou, napsala a rozebírá důvody. Když dovolíte, přidám trošku do mlýna a napíši o tom jak jsem se stal ,,účastníkem, čtenářem , dopisovatelem Adélky já. Nejprve musím napsat , jak jsem se vůbec stal tzv.“kočkomilem.“ Měl jsem dva jezevčíky a úplně mě stačili ke štěstí.

Každý den dvě – tři hodinky v polích za městem, procházky po městě, prostě pohoda. Jedenkrát jsem při toulkách městem u kostela narazil na paní, která , jak jsem se později dozvěděl, denně chodila a nosila krmení kočkám volně žijícím v okolí kostela. Měla s tím dost potíží, obyvatelé sousedi to neviděli rádi a proti byl i farář. Tam jsem poznal mého kocourka Mikeše.To jsem už jednou napsal.Už neměl mámu, uhynula na následky nemoci z prochlazení a koťata, které zanechala si rozebrali ti co chodili krmit, jen Mikeš zůstal. Měl trochu kratší levou zadní nožku a pokulhával. Bylo mě ho líto a tak šel ke mně. Už spolu válčíme přes třináct let. Sžívání s jezevčíky, norníky od přírody bylo trochu složité ale povedlo se. Jenomže pejsek má jiný názor na hry a zábavu než kotě. Mikešovi bylo smutno a tak jsem mu na ulici sebral kamaráda. Byl viditelně rád a nová dvojice začala dělat své dílo. Stalo se , že nevrlý soused, který měl rád jenom sebe , Mikešova kamaráda zabil. Oba jsme to , tedy Mikeš a já, dost těžce nesli. Přinesl jsem domů další kotě.Také černý kocour a dostal jméno Čert. Ten se z něho také vyklubal. Ale doma to opět šlo jako před tím.Plynul čas a velikou náhodou se u nás ocitnul třetí kocourek – Bertík. Příhoda jak jsem přišel k Bertíkovi vlastně odstartovala moje písmáctví pro web Adélky. Při brouzdání po internetu jsem náhodou na Adélku narazil. Přečetl jsem si několik příspěvků a napadlo mě, napsat jak jsem přišel k Bertíkovi , resp. Jak Bertík přišel ke mně. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten článek bude mít takový ohlas. Napsal jsem další a ještě další a už to šlo ráz na ráz. Jako starý důchodce jsem měl spoustu času.

Chodil jsem na procházky , potkával známé, pozoroval jsem jak se lidi chovají třeba ke kočkám a poznal jsem se z několika , kterým slušelo pojmenování „kočkomil“ .Obětovali čas , značné množství finančních prostředků a nikdy se nezajímali o to co z toho budou mít, jaký zisk jim to přinese. A přineslo jim to štěstí a vnitřní spokojenost z toho, že něčemu nebo někomu pomohou, udělají něco dobrého pro někoho nebo něco jiného. Tyto pocity přinášejí vnitřní uspokojení, vyrovnaný a klidný život, hlavně lidem starším. Necítí se opuštěni, mají své kamarády. Tím , že jsem poznal celou řadu nových tváří, jsem získal námětů na další články pro Adélku. Ono někdy stáčí jen se pozorně dívat kolem sebe a najednou vidíte spoustu maličkostí, které se dají využít k napsání nějakého povídání. Nikdy jsem netoužil po nějaké slávě. Nehledal ani kočkobody. Mě úplně ke spokojenosti stačil jenom ohlas čtenářů, které jsem pobavil nebo třeba nutil k zamyšlení.

Jedním námětem článku paní Vaculovičové , alespoň v ohlasech, byla čeština. Ano , souhlasím , že vyjadřování a používání českého jazyka u dnešních mladých je někdy příšerné. Když jsem se jedenkrát odvážil to otevřeně kritizovat, že na jedné straně honosně hlásáme do světa , že nechceme ztratit suverenitu, na druhou stranu trpíme ničení rodného jazyka různým překrucováním, amerikanizací. Byl jsem nařčen , že jsem starý bolševik, komouš, kterému se stýská po minulém režimu. Má cenu říkat těm lidem, že chodím spát denně po půlnoci , až po hymně, kterou poslouchám z radia ?Má cenu jim vykládat, že můj táta byl ruský legionář, jeden z mnohých , kteří dávali všanc svůj život, svoje zdraví , aby vznikla tato republika a měla svoje místo ve světě ? A že to nebylo jednoduché to popsal můj táta ve svých románech ze života legionářů, kterých napsal téměř padesát?Bohužel se k tomu ničení českého uvědomění přidávají a ochotně sdělovací prostředky. Nevadí mi , když si někdo splete i nebo ypsilon, když udělá chybu v interpunkci. Kdo je bez chyby ? Stane se to každému. Vadí mě ale, když někdo s vysokoškolským titulem nebo přední politik, nějaký představitel státu, moderátor v TV nebo rozhlase soustavně nerespektuje střední rod ( ty letadla letěly ), čtvrtý pád ( neviděli jste vojáci ?“ nebo oslovení v pátém pádu ( pane Nováku a ne pane Novák ) To trhá uši. Ale příkladů může každý denně slyšet spoustu.

Ve svém článku se paní Vaculovičová zmiňuje , že někdo přijde, napíše a odejde.Jaký asi měl důvod? Moje dopisování také slábne.A co je příčinou?Příčin je několik. Jedna z příčín je také přirozené opotřebování organizmu stárnutím spojené s nabíráním chorob stáří, snížená pohyblivost, která omezuje procházky a tím snižuje zisk inspirace, snížená komunikace s přáteli. Jestli se o tom někdy zmíním, rozhodně bych nechtěl , aby si někdo z čtenářů řekl, ten jenom naříká,

píše o svých bolístkách,chce se zviditelnit A tak žijeme celkem uzavřeně , vlastně věčně v bytě.Jednou jsem napsal jakou mám trucovničku. Trucovnička už není.

Tím , že jsem získal elektrický skútr , trucovnička se proměnila garáž a prostor pro nabíjení akumulátoru.A tak večery trávíme s kocourky v bytě. Večer, když utichne ten denní ruch, ztlumím světlo , svítí jen 9w úsporná žárovka, můj příspěvek ke zlepšení životního prostředí a zasednu do křesílka. To bývá tak kolem 23 hodiny.Po zprávách.Zprávy se nedají poslouchat.Jejich skladba je jen o tom kde v kterém státě byly volby, jaké kde bylo neštěstí, kolik je mrtvých,kde kdo s kým válčí a podobné radosti.

Totéž v barvách a digitálně je v TV.Když skončí divoká honička aut, vycákají se poslední litry krve, dojde na zprávy , totožné se zprávami v rozhlase. Tyto veskrze „ zábavné“ pořady zásadně nesleduji, pro mojí osobu je televizní vysílání , vzhledem k tomu, že je prošpikované stupidní reklamou , naprosto zbytečné a nesleduji ho. Do kameninového džbánečku naliji čtvrtku svého oblíbeného moku a slastně se oddávám odpočinku . Je naprosto samozřejmé, že na klíně zaujme svoje místo některý ten můj černý rošťák. Pustím polohlasně rádio, pořad nocturno , čas na rozjímání a relaxuji. Pomalu upíjím červené ( obsahuje anopyrin, ten je dobrý pro kardiaky ) a když je džbánek prázdný , je za pár vteřin půlnoc.Minutu a tři vteřiny trvá hymna, potom vypnu rádio a zavelím –kluci jde se na kutě. Den pro nás skončil. Jsem od mládí introvert a takový život mě vyhovuje. To , že jsem introvert mi ale vůbec nebrání mít rád ty moje tři chlupáče , pomazlit se s nimi a pokud se to vydávání různých zvuků dá považovat za komunikaci , potom si spolu i „ pokecáme“.Jak málo stačí ke štěstí a spokojenosti.

Jiří Vlasák

ilustrační foto : DanaD a Romana Vacková

Sdílejte článek na Facebooku kategorie článku: různé

Jiří Vlasák, vydáno: 1.2.2010

Komentáře k článku

Moc hezký článek,pamatuji si na Vaše články ještě když byla stará Adélka...to bylo asi v roce 2004...a vždycky jsem se na Vaše články moc těšila...Máte můj velký obdiv,už dost dlouho.Přeji Vám spoustu krásných chvil s Vašimi mazlíčky a moc krásné večery při vínečku...a klukům spokojené vrnění na Vašem klíně...:-)

kpavlas | 1.2.2010 7:24:27

ach jo že si ty kocurci nedají pokoj s párky!

wendete | 1.2.2010 7:44:04

Krásné ráno všem, hlavně autorovi:-) příspěvku. Konečně zase smysluplný článek s nádhernou češtinou.
Moc se držte a piště dál, kvůli Vašim článkům stojí za to na Adélku zabrousit. Mika
P.S. Poslední dobou jste jeden z mála:( a proto se na Vaše články těším dvojnásobně

Nepřihlášen | 1.2.2010 7:52:01

Dobré ráno, jaká to balada pro člověka po ránu ;). Máte zase pravdu! Přeji Vám ještě mnoho krásných chvil s Vašimi mazlíčky a co se týče kočkobodů, jdu si "podpíchnout" trošku jinam. Mějte se moc hezky =).

Karin | 1.2.2010 8:38:29

Pěkný den
Jsem moc ráda ,že jste se zase po dlouhé době ozval.Máte naprostou pravdu ,co se zpráv ,mluveného slova a vůbec češtiny týká. Zprávy v televizi,to se občas nedá poslouchat.To ti lidé co komentují,nemají alespoň nějaký kurz rétoriky? Poslouchat větu začínající " eeeeeeee"mne opravdu nebaví.Snad rozhlas si udržuje úroveň - někdy a některý.
Ale ke zvířátkům.V této na sníh bohaté době ,krmím co se dá.Utrácím z rodiného rozpočtu nemalou část za sluneč,semínka,kočky k nám běhají přez bílé pláně na kočičí konzervy,(alespoň vím ,odkud která asi je,)veverky si užívají oříšků, a já s manželem pozorujeme to divadlo s klidem v duši.I to víno si dáme.A pokud máme náladu na televizi,tak na jednom z tel.kanálů ( má jméno po vědci,kterému posluhovala maminka J.Nerudy)se dá najít i nekrvavý film,nebo zapomeneme na výdobytek civilizace,zatočíme klikou u starého gramofonu a přeneseme se do doby,kdy pánové smekali klobouky a dámy nosili rukavičky.
jej do jsem se zamotala do vzpomínek .omlouvám se všem ,vč.p. Vaculovičové.
Ještě jednou Vás moc zdravím ,a přeji klid a asi taé zmizení té bélé studené věci ,které je už moc dlouho nějak moc.
Pěkný den Eva V,

Nepřihlášen | 1.2.2010 9:21:47

Jej, to by si Mikýsek užil párkomyšek !!!

Frantiska | 1.2.2010 10:08:47

Milý pane Vlasáku, děkuji Vám. Romana

Nepřihlášen | 1.2.2010 11:11:35

Pane Vlasáku,mluvíte mi úplně z duše.Díky za Váš výstižný článek.Přeji hodně zdraví a krásné dny s Vašimi miláčky.

beta.1 | 1.2.2010 12:29:48

Milý článek, i když konstatuje smutnou pravdu o upadání češtiny. Tak snad pan Vlasák alespoň občas najde čas a inspiraci k dalšímu psaní o svých kocourech, třeba se zde vyskytující mládež z těchto pravopisně správných článků postupně poučí...

Eileen | 1.2.2010 14:49:56

Hezký den Vám přeji. Zrovna nedávno jsem si říkala,že už jsem zase dlouho od Vás nic nečetla. A tak jako minule, i dnes jsem si přečetla Váš článek. Vidím, že budu muset vzpomenout častěji a telepatie (či vyšší moc?) způsobí, že si i Vy vzpomenete na Adélku a napíšete něco hezkého.
Plně s Vámi souhlasím - nejsem češtinářka, ale stejně mě úrověň jazyka bolí. Děti mají jedničky z angličtiny, vědí, kde je Disneyland, ale kde leží Beskydy a Krkonoše, to už neví. Díky aspoň za Harryho Pottera, který trošku mladé přikoval ke knížce. Už by to chtělo nějaký další "trhák", protože pokud si děti nečtou, nevidí,že dělají chyby.
Moc Vám děkuji a přeji Vám hodně krásných dnů s nádhernou češtinou.

macek | 1.2.2010 16:41:39

Pane Vlasáku,vaše články vždy potěší.

EvaS | 1.2.2010 20:19:19

Web kočky Adélky....web přátel všech koček, kočkomilů......
- řeší nejprve kočkobody!
- přichází řešit gramatiku a styl českého jazyka!
- bude řešit i jazyk kočičí?

Tak co vážení přátelé? Čičičí
budou lekce a hodiny i řeči kočičí?

Nepřihlášen | 2.2.2010 6:42:17

Veeelmi vtipné! :-(

Nepřihlášen | 2.2.2010 7:35:31

U článku jsou i hezké fotografie.

Crazy | 2.2.2010 16:57:36

Sdělení pro "nepřihlášen" 2.2.2010 6.42.17.Nechi a ani jsem nikdy nechtěl dávat rady nebo lekce češtiny. ani řešit kočičí jazyk.Vyjádřil jsem jenom svůj názor, nebo postoj vůči mým kočičím kamarádůmZa soje jednání se nestydím ale nokomy to nevnucuji. V 18.století, v době Francouzské revoluce , žil Maria Voltaire ,mimo jiné ,známý svým výrokem : " Nesouhlasím s tvým výrokem, ale budu dělat všechno proto, abys ho mohl říkat."Lekce a hodiny řeči kočičí nebudou. Zbytečné obavy. Jestli se snad někoho dotkla zmínka o amerikanizaci. není to jen můj názor, al ekupodivu značně velikého množství obyvatel této republiky.Dost lidem vadí, když některé zkratky moderátoři TV nebo rozhlasu říkají anglickou výslovností. Krouti jsem hlavou když jsem z rádia slyšel vyslovit jméno K.Světlé Karolaina Světlán nebo když některý moderátor adsi proto aby byl "světový" aby byl "in" řekl, že v Brně bude "kalčr festival, to jest kulturní festival.Prožil jsem Protektorát ,byla válka a byli jsme okupovaná země , prožil jsem klopotnou cestu od kapitalismu ke kapitalismu , zvanou honosně cesta k socialismu, trvala 40 let a za celou tu dobu jsem nezažil tolik odporné servility jako za posledních 20 let.Bohužel ze slušné, demokratické země jakou vybudoval TGM s e stala země dost špatná. Ani bych se nedivil , kdyby se změnil náš státní znak . Místo lva tasemnice a krožek plný šperháků.Království zlodějů a tasemnice proto , že i když ví kde žije ,nestrácí hlavu.

J. Vlasák (doplnil DF)

Nepřihlášen | 2.2.2010 23:19:51

Moc děkuji panu Vlasákovi za další článek, mám radost, že o tématu "kočkobodů" se dá tak krásně napsat, aniž by vlastně kočkobody (které jsou skutečně jen hrou) byli nějak zmíněny. :)

Čeština je skutečně trochu problém v některých článcích. Rádi bychom využili služeb korektora, ale placená pozice v našem webu nepřichází v úvahu :( Takže tímto dávám výzvu češtinářům mezi vámi: pokud máte někdo čas a chuť občas do článků "sáhnout" jako Adélčin dobrovolník, odměníme se vám v rámci možností internetových odměn, jak jen budeme umět. A zároveň vás zde budou všichni milovat, tím jsem si jistý :)

Pro nepřihlášeného uživatele z 2.2. (nepřestává mě fascinovat, jak se někteří lidé schovávají za anonymitu - možnost přispívat nepřihlášen je zamýšlena pro PODEPSANÉ lidi, kteří si pouze u nás nechtějí dělat účet): je to dobrá inspirace na článek o řeči kočičí. Vážně to tu chybí. Díky za podnět.

DanF | 3.2.2010 19:54:40

Opravdu o kočkobodech ani zmínka! Hm!
Eva

Nepřihlášen | 7.2.2010 6:51:25

Nemám čas honit kočkobody alednes jsem přivezla Kryšpímka z operace a tak jsem napsala a přidala fotky. Ale nevím, jestli můj článek došel.

Anitakryspin | 8.2.2010 21:44:12

Pane Jiří,čtu tyto články po prvé,chválím,opravdu hezké a hřejivé,přeji hodně zdraví a síly do dalších článku a zvířátkům hodně pohody s Vámi.Miroslava

Nepřihlášen | 9.2.2010 16:57:09

Přidat zprávu

Uživatelské jméno:

URL:

E-mail:

Text zprávy:

Opište bezpečnostní kód

Dívá se na nás 675 nepřihlášených návštěvníků, přihlášeni jsou: gertruda , ehrena