Dřív, než jsme to stihli začít nějak řešit, přišel u dcery první astmatický záchvat. Napřed mě nenapadlo, že by to souviselo s kočkou, ale přišly další záchvaty a dcera nakonec skončila v nemocnici, kde jí udělali testy a vyšlo jí hodně věcí,na které je alergická, ale žádná z těch reakcí nevypadala tak veliká, aby jí vyvolala až takové problémy.
Až po mé připomínce, že máme kočku, jí udělali ještě test na kočku a bohužel ten byl nejhorší, bylo to tak vážné, že chudák Číča musela z domu, dodnes na to vzpomínám s bolestí, protože ač jsem se snažila sebevíc, musela jsem ji nakonec dát do útulku, protože jsem nesehnala nikoho, kdo by se jí ujal. A jak to s ní dopadlo, nevím, dvakrát jsem tam volala a paní, která útulek vedla, říkala, že je na tom moc špatně, že je vidět, že na nás byla od mala hodně vázaná, a bojí se ostatních koček, že ji musí co nejdřív někomu udat, kde by byla sama jediné zvíře, jak byla zvyklá u nás. Neměla jsem odvahu se ptát dál, a dnes mě to mrzí, protože si pořád představuji ten nejhorší scénář toho, jak to mohlo s ní dopadnout.
Ale k věci, dcera i já jsme měly problémy ještě asi půl roku, už menší, ale než se povedlo dokonale alergenů u nás zbavit, přes neustálý úklid a luxování, ještě chvíli to trvalo a pak postupně se lepšila a přestala mít doma potíže, měla je jen při styku s prachem ve větším množství, a zpočátku i při sportu při zadýchání, ale i to se postupně zlepšilo. Dodnes má ale trvalé problémy vždy při chřipce a kašli, má vždy horší průběh, než je normální. Už je vdaná, žije s manželem a dcerami v rodinném domku a mají dokonce i psa, dětem pořídili morčata, křečka, teď mají i potkany, jen kočku se pořídit bojí, aby to nedopadlo zase jako tehdy. Od ostatních zvířat, které mají, problémy žádné nemá.
Já jsem na tom byla celkově lépe než ona, takže se můj stav zlepšil rychle po tom, co jsme už kočku doma neměli, potíže nadobro ustaly. Měla jsem je určitě způsobené stykem s kočkou, protože když jsem sáhla na ni a pak si náhodou sáhla do oka, hned mi oko oteklo a začalo svědit a trvalo hrozně dlouho, než mi zase splasklo, a stejné problémy měla tehdy i dcera. Byla jsem moc smutná, že to tak dopadlo a že zřejmě nebudeme moci už nikdy kočičku v budoucnu mít. Děti pak samozřejmě pořád toužily po zvířeti, takže jsme vyzkoušeli křečka a pak morče - jejich počet nám za ta léta postupně narostl, a s těmi problémy žádné nebyly.
Ale pak se k nám dostala Micka, které jsme se ujali napřed s tím, že to bude jen tak na 3 měsíce, než odchová koťata, a pak půjde zpět domů k sousedům, kteří se jí kvůli koťatům údajně zbavili. Jenže vše bylo pak jinak, původní majitelé už kočku zpátky nechtěli a Micka zůstala u nás, napřed s tím, že snad někoho seženu, kdo by si ji vzal, když se totéž povedlo i s jejími koťaty. Jenže nesehnala jsem a Micka nám zůstala na pro mne příliš krátkých 12 let, do její smrti. Nejstarší dcera už bydlela mimo domov, když jsme se jí ujali, a tak hrozily problémy hlavně u mě. A taky začas přišly, stejné jako tehdy za Číči, rýma a ta kontaktní alergie v očích. Měla jsem hrozný strach, že se to bude všechno horšit a dopadneme jako s Číčou. Snažila jsem se tedy většímu kontaktu s Mickou cíleně vyhýbat, nepouštěla jsem ji do postele, držela jsem ji hlavně jen v jednom pokoji, bála jsem se nechat ji volně běhat po celém bytě. Ale i tak problémy byly stejné jako před lety. Pak jsme na jaře začali jezdit ven na chalupu i s kočkou a tam jsem při jedné společné večerní procházce s Mickou potkala paní se psem. Paní se Micka moc líbila, Micce zato už ne ten pes, takže brzy odběhla zpátky na zahradu, ale my se díky ní s paní daly do hovoru a já nakonec paní všechno řekla o tom, jak jsme k Micce přišli a že mám strach po těch problémech s alergií z minula, jestli si ji budeme moci nechat a nebude se to horšit. A ta paní mi říkala, že měli stejné problémy, když si pořídili toho psa, alergolog že jim jasně nakázal, že je to alergie na psa a že pes musí z domu, ale oni se s manželem rozhodli, že v žádném případě, a pak že jim kdosi poradil, že naopak mají vydržet v co největším kontaktu s tím zvířetem, spát s ním klidně v posteli a nijak se mu nevyhýbat, že alergie za čas začne ustupovat,a opravdu to u nich tak bylo. Takže mi radila totéž, a já poslechla, a asi po roce opravdu příznaky alergie začaly ustupovat a nakonec mi zůstaly jen ty kontaktní, když jsem Micku pohladila, nesměla jsem si sáhnout do oka potom, musela jsem si napřed umýt ruce.
Ale opravdu jsem s ní mohla i spát v posteli a být jinak v neustálém kontaktu, nic mi nevadilo. Teď máme po Micce hned dvě kočiny najednou, a zatím jsem na tom stejně, dokonce ani to s očima se mi už nestává, tak doufám, že to už horší nebude. A všem, kteří mají jen malé alergické potíže, bych radila zkusit vydržet - po mých zkušenostech. Nedá se to tak bohužel řešit, když už jsou potíže takové, jako měla dcera, to už je příliš vážné a nedá se asi řešit jinak, než se zvířete vzdát.
Ještě bych chtěla dodat, že za ta léta, co jsem tehdy tuto radu slyšela a vyzkoušela, jsem ji slyšela nebo četla i od jiných, např. na diskusi u morčatářů, kam také často zavítám, se toto téma už mockrát podrobně probíralo, a poměrně se stejným výsledkem, jako byl u nás, když to člověk hned nevzdá a pokud to jde, chvíli vydrží, dá se ta alergie i překonat.
Tento článek vznikl jako reakce k tomuto tématu:
http://www.kocka-info.cz/Clanky/Articles/Jak-omezit-alergii-u-malych-d--283;ti---studie.aspx