Komentáře k článku
Pane Vlasáku, snad byste se nestyděl za to, co Vás ctí a zdobí? Kolik lidí si ve zralém věku zachovalo neokoralou duši? Díky za pěkné ráno:)
Se slzami dojetí děkuji za krásné ráno. PS: nepřestávejte psát.
Děkuji za člověčí cit, přeji vám mnoho krásných dnů.
V žádném případě se nepolepšujte a pokračujte v takovýchto zastaveních. Myslím , že určitě nejsem sama , co Vaše příběhy hltá jedním dechem a čeká na ně. Určitě by stálo za to, jak tu bylo už vícekrát uvedeno , popřemýšlet o té knížce....
DANCA | 19.6.2008 10:05:41
Krása,až to vžene slzy do očí.
Romantické čtení,sedím u počítače s Nelinkou(malou orientálkou)na klíně.Přitom jsem jí dnes koupila prolézací pelíšek.Vlezla tam,očuchala a přišla ke mě.Pište dál,pěkné.
Pane Vlasáku, kdyby všichni byli takoví, jako Vy, uměli se zastavit a podívat se kolem sebe...........a ne samé honění a rozčilování......na Adélku chodím krátce, ale Vaše příběhy jsem "zhltla" všechny:-))
Pane Vlasáku,díky za pohlazení duše.Bětka
Vážený pane Vlasáku, nemáte se za co stydět ! Zrovna když jsem začala číst Váš příspěvek, tak v rádiu začali hrát krásnou písničku z Titaniku. To spojení mne teda dostalo, až se mi koulely slzy jak hrachy.Škoda že Vaše dobrota, pokora a krásná duše nejde naklonovat nebo naočkovat dalším lidem ! Něco podobného se mi stalo zrovna v sobotu, když jsme měli posezení u ohýnku, Byl soumrak a jak jsem zvedla hlavu nad náma letelo 5 čápů, na Mostecku a čápi ! Začala jsem přemýšlet, proč jich je jen 5, když se párují na celý život. Jen jsem to domyslela letěl 6. do páru. Byla to nádhera letěli nízko a rozhlíželi se a já jen doufala že se jim nic zlého nestane. Bohužel nemám takové básnické nadání jako vy .Moc Vás zdravím a přeji pevné zdraví Vám i mazlíkům. Lenka
Na tom není vůbec nic hloupého, takovéhle chvilky jsou prostě absolutní krása. Od té doby, co mám kocoury, z bývám z takových scenérií taky naměkko. Ti chlupatci mě nějak změnili. Když na mě upřou ty svoje oči a nehybně a pronikavě koukají. Je v tom něco tak naléhavého, jako kdyby to byl nějaký vzkaz pro lidi. A zároveň taková důvěra, vždycky zjihnu z toho, jakou bezbřehou důvěru ve mě ty malé šelmičky mají. Žasnu nad tím, že jim ani nevadí, že jsem úplně jiný živočišný druh.
Jednou jsem potkala lišku. Obě jsme se zastavily a koukaly na sebe. Byl to tentýž pronikavý a naléhavý pohled. Ona se pak otočila a důstojně odkráčela. Pořád to mám v paměti.
Příroda je krásná a umí divy. Jen se člověk musí umět zastavit a dívat. A nesmí se nad ty ostatní tvory s pohrdáním povyšovat.
Pane Vlasáku, na tom opravdu není vůbec nic hloupého, podobné "hlouposti" dělám celý život a pubertu mám taky už pár let za sebou. Nedávno, když Mňoukovi z ničeho nic akutně selhaly ledviny (ze dne na den, jako by ho někdo vypnul), jezdili jsme denně na kapačky a injekce. Bylo mu opravdu zle, člověk si postěžuje nebo zanaříká, ale tomu zvířátku bylo jen vidět na očích, jak trpí. Večer mi ležel na klíně a na noc jsem si ho bral s sebou do postele, prognóza nebyla dobrá a nevěděli jsme, jestli zbývají hodiny nebo dny. Pořád jsem kontroloval, jestli dýchá, jakou má teplotu (měl vysoké horečky), hladil jsem ho, pomalu se smiřoval s tím, že mi odejde, vzpomínal jsem všemožné zážitky. A jak se tak na mě díval, vyprávěl jsem mu o všem možném - o tom, co mě trápí, o uzdravení, o kočičkách, které žíjí venku, zkrátka z toho bylo dlouhé rýmované povídání "Pro oči kočičí". Nikdy to nenapíšu, byly to strašné chvíle... Naštěstí alespoň prozatím nemoc ustoupila a já děkuji za každý další den...
Taky se ráda dívám na oblohu, když se stmívá. Má takovou nádhernou tmavě modou barvu. A člověk má na duši zvláštní pocit...tajemný, uklidňující a neskutečně krásný. Nedá se to popsat slovy. Spíše něco jako člověče zastav se na chvíli a jen se dívej...
Já chodím v noci hlídat s mými pejsky. Někdy to není nic příjemného, jít v dešti, nebo větru na obchůzku, ale noci jako byla minulý týden mi to vynahrazují.Byl úplněk a měsíc vykukoval mezi mraky za vzrostlým topolem. Byla to scéna jako od Lady.Prostě nádhera. Všude ticho jen občas nějaký pták. To jen stojím a dívám se.
Jirkovi: doufám, že Váš Mňouk všechno překonal a je už úplně v pořádku. Náš Mulík měl 2x problémy s ledvinami, poprvé to vypadalo velmi špatně, už jsem se s ním loučila a on se mazlil a mazlil, když jsem k němu přišla na vyhřívanou podlahu. Strávila jsem s ním spoustu času a pokaždé po příchodu z práce se moc bála, jestli ještě je s námi. Horor. Podruhé se podařilo poznat příznaky ihned v zárodku a tak byla i léčba rychlejší a optimističtější. Dneska je z něj frajer, jen mu dávám UROPET, který mu navíc moc chutná. Držím palce.
macek | 22.6.2008 19:23:07
Kdysi mi jedna medička řekla, že člověk, který přirovnává oblaky, mračna, zkrátka oblohu k "něčemu". tak začíná "mu blbnout...", ale já myslím, kdyby tak takhle "blblo" více lidí, bylo by dobře na světě.....mě to už drží hodně dlouho, a ještě jsem totálně nezblbla.....promiňte mi mé vyjadřování.....anebo neměla vůbec pravdu, je to úplně o něčem jiném.....byla ona vedle....
PODOBNOU CHVILKU NÁDHERY JSEM ZAŽILA V KRKONOŠÍCH NA CHALUPĚ U KAMARÁDKY, SEDĚLY JSME KOLEM PŮLNOCI NA LOUCE U CHALUPY A SLEDOVALY OBLOHU - JEN TMA A NA OBLOZE ZÁŘÍCÍ HVĚZDY - BYLO TO KRÁTCE PO SMRTI MANŽELA, TAK JSEM JEN TIŠE PRONESLA POZDRAVUJTE......
Také se rádi koukáme na mraky (teď byly obzvláště krásné před tou hroznou průtrží ve středu) a vždycky si představujeme, jakou podobu mají a jak přecházejí z jedné podoby do druhé.f Je nás víc, co to děláme (zvlášť v létě na chatě, když sedíme v podvečer na zápraží) a to nám všem je přes padesát. Takže Vám, vážený pane Vlasáku, moc rozumíme. Máme rádi kočičky nejvíc, ale ostatní zvířátka se řadí hned za nimi.