Jak to všechno dopadlo

Ochočila se neuvěřitelně, nechala se chovat a mohli jsme si s ní dělat, co chtěli. A tak jsem celou noc nechala otevřené dveře a lehla si do obýváku a čekala a čekala.Snad jsem ani nespala,co kdyby náhodou.Za zahradou je pole,kde zrovna byla vysoká řepka.Pole má jednu výhodu,kočky chodí lovit do pole a netoulají se po silnici.Ale Darča nikde. Ráno jsem procitla stále nic.Celé dopoledne nic.A to bylo po nočním dešti.Naštěstí už nepršelo.Bylo 12 hodin a zkusila jsem jít do pole s řepkou-byla vysoká 1m - a volala,zda se náhodou neozve.

Po půlhodinovém volání,jsem náhle zaslechla slabé mňoukání v dálce.Úplně ve mě hrklo,že by opravdu Darinka?Další půlhodinu jsem jí naháněla,ale marně.Vždycky se lekla a zmizela pryč,dokonce jsem ji na chviličku spatřila,byla vyděšená zmoklá..... Uvážila jsem,že takhle to nepůjde.Vyšla jsem z pole a šla k zahradě,kde jsem další hodinu volala na Darču.Stále jsem doufala,že musí přijít.Měla se u nás opravdu dobře.

A najednou.....Darča konečně vyšla z pole.Já byla tak šťastná,že jsem jí popadla a honem domů.Byla jsem celá od bahna ,promoklá....ale Darča si prožila asi hrůzostrašnou noc.Hned mi utekla do obýváku.Ohřála jsem jí mléko.Vypila ho a hned se schovala pod gauč.Já si udělala čaj a lehla do peřin.Byli jsme šťastní,že se nám vrátila.Dlouho jsme jí nepouštěli ven,ale mňoukala a chtěla za Mícou.Koupili jsme vodítko a Darča byla opět šťastná. Pak ale přítel navrhl,bude zase umísťovací výstava v Praze....já bych chtěl kocoura....Darča nebude doma sama,bude si mít s kým hrát....No myšlenka mě lákala,ale jestli se snesou.... A vyrazili jsme.Předem už jsme zjišťovali,jaký kocouři tam budou a zamluvili si jednoho zrzavého kocoura.

A náhoda byla ta,že pocházel ze stejného útulku jako Darča.Z Mělnického.Jmenoval se Fištík.Když jsme ho poprvé viděli,hned jsme si ho zamilovali.A nechal se od nás i pohladit.Měl trochu rýmu a kašel. Po příjezdu domů jsme ho pustili,aby si očuchal svůj nový domov.Ale začátek byl hrozivý.

Vůbec si na sebe nemohli zvyknout,ani Darča ani Míca.Už byly tak vyblázněný,že se prala i Míca s Darčou. Já byla v mdlobách aby si neublížili a myslela jsem,že se nespřátelí.Říkala jsem si ,že jsme si měli vzít raději kočku.Fištík byl podrápaný od Darči,a ještě se sápal na Micinku.Chlupy lítali až hrůza.Naštěstí se časem zkámošili.Už jsem ani nedoufala. Po čase začali řádit.Přála bych Vám to vidět.Ty mety na strom,ze stromu na křeslo,do předsíně...no prostě byli ve svém živlu.Míca je venkovní ti dva si řádí spolu.Stačí jim pouhá krabice. A když jsme šli Darču venčit na vodítku Fištík smutně koukal.A teď už jsou na zahradě všichni.Na vodítko si zvykl docela rychle.Vše bylo ok.Ale to by nebylo přece ono,kdyby se i Fištíkovi něco nestalo.

Najednou nám začal čurat do ložnice,do koupelny.....Takže jsme jim zamezili přístup do ložnice.Škoda spát s nimi je super.A začali jsme shánět informace,co s tím.

I na těchto stránkách.Nejprve jsme mu koupili záchodek aby měl svůj,vše vyčistili,ale nic.Do koupelny furt čural jeli jsme k veterináři.Po vyšetření nám řekl,že má zánět ledvin,ale dá se to léčit.Dal nám prášky.......Jenže Fišta a prášky....něco nemyslitelného.A tak jsme obden jezdili na injekce.Vše dopadlo dobře.Fištík se z toho dostal a čurá už jen do svého záchodku.Zatím je zdravý a jen občas si zakašle.

Pavla Samková