Jak si udržet fyzičku

Jednoho teplého červnového dne (byl to zrovna pátek 13), jsem si myla hlavu. A protože bylo teplo, měla jsem okna otevřená a uslyšela jsem mňoukání. Nejdřív jsem si mysela, že je to naše Sísa, ale ta si v poklidu vedle mě čistila kožíšek. Vykoukla jsem z balkónu a uviděla malé černé koťátko a nikde nikdo. Vyběhla jsem ven a všimla si tří lidí opodál. Byl to nějaký pán z realitky nabízející mladé dvojici nějakou nemovitost. Nechápal, proč je ruším jen kvůli kotěti, ale mladá dvojice mi řekla, že to koťátko už s nimi nějakou chvilku jde a že je asi z tamtoho domku. Kotě jsem chňapla. Bylo mile přítulné a okamžitě začalo vrnět . A šla jsem k domku. Na zahradě nikdo nebyl a domek neměl zvonek. Volala jsem, nic. Tak jsem kotě prohlídla, bylo moc krásné a tak jsem si řekla, že bude mít Sísa kamarádku .

Přišla jsem domů a ukázala kotě Síse. Z mé milé malé krásné Sisinky se najednou stala kočka zabiják. Milisekundu koukala, pak jí došlo, že je v bytě vetřelec a začla mi šplhat po kalhotech a sekat drápkama a prskat. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsem byla docela naivní a že z tohohle asi nebude přátelství na celý život . Takže Sisinka nesisinka, mojí dosavadní milovanou kočku jsem zavřela v obyváku a věnovala se kotěti. Samozřejmě že mi toto nemateřské chování bylo náležitě oplaceno. Sísa se pak nechtěla ani pochovat ani pohladit. Kotě jsem nakrmila, posadila na záchůdek a protože mi bylo Sísy líto, tak jsem jí zase pustila.

Sísa samozřejmě neustále ukazovala kotěti, že tohle teritorium je naprosto její a ona se dělit nebude. Kotěti to ale naprosto nevadilo, bralo to jako novou hru a skoro jsem měla pocit, že Sísu bere jako za svojí novou kamarádku (i když trošku hysterickou  ). Naštěstí přišel přítel . Vzal si kotě k sobě a protože začalo usínat, dal ho vedle sebe a přikryl utěrkou. Sísa ho neviděla, jen věděla, že něco cítí. Najednou si nebyla až tak úplně jistá, kde vetřelec je a jestli ještě je nebo jestli se jí to jenom zdálo a bylo to ošklivá noční můra. A nakonec i ona usnula . Vztah těch dvou potvůrek se neměnil ani druhý den a já začala hledat náhradní rodinu pro Malou.

Nebylo to pro mě jednoduché, protože Malá byla moc roztomilá a ráno mi spala u hlavy a když jsem se probudila, tak mě očumáčkovala a mňoukla . Nakonec jsem i našla náhradní rodinu a rozhodla jsem se, že půjdu nakoupit. Šla jsem kolem té vilky a na vratech měli napsáno, že se jim ztratila černá kočička a napsali telefonní číslo. No nebudu to dál protahovat, kočičku jsem vrátila (se slzami v očích) a myslim, že i Sísu to mrzelo . A kde že je to moje udržování fyzičky? Minulý měsíc jsem šla kolem vilky a zavolala: Čertidlo (tak se Malá jmenuje ). A kočka přiběhla k vrátkům, čmuchla k ruce a utekla. Tak jsem zvedla nákupní tašky a šla domů. A najednou kočka vyhupla na sloupek, ze sloupku mně na rameno (měla jsem co dělat, abych všechno nepustila  ) a už vrněla. Možná jsem bláhová, ale stejnak si myslím, že mě i po tak dlouhé době poznala. Pomuchlala jsem jí, ona vrněla a s láskou mě kousala. Pak jsem jí pustila, a ona mě kousek vyprovodila a běžela domů. Od té doby už nejezdím od metra tramvají, ale hezky ty dvě stanice jdu pěšky, aby šla kolem Čertidla , a mohla se s ní pomuchlat. A s plnýma nákupníma taškama je to dost často docela posilovna, ale co bych neudělala, abych jí mohla pročesat kožíšek .A Sísa? Kdybyste jí viděli  . Když jsem přišla domů a ona cítila z bundy a šály svojí starou známou, hned věděla, že jsem jí byla nevěrná . Napjatě čmuchala, oči navrch hlavy a já čekala, kdy že se na tu šálu vrhne a popere se s ní .

Zora Novotná    

P.S. Posílám fotku naší Sisy. Fotku Čertidla bohužel nemám, ale řeknu Vám, je to moc krásná černá kočička s delšími chloupky a malou bílou náprsenkou  .