Minulý víkend jsme měli s velkým bráchou Aronkem a dalšími kamarády v psí škole veliké závodění. To vám byla legrace.
V sobotu jsme závodili v poslušnosti, nejprve my co se připravujeme na ty úplně první psí zkoušky. Panička mi říkala, Dami, nekoukej po holkách, vzpomeň si, že všechno umíš, ať nejsme poslední. No, ono se to paničce lehko řekne, vzdyť ona taky kouká určitě po klukách. Ale aby nebyla smutná, tak jsem se alespoň snažil, co mi tlapky stačily. Poslední jsem nebyl, byl jsem na 13.-14.místě, ještě s jedním pejskem a panička měla radost.
Utíkali jsme domů, já odpočívat a můj velký brácha taky závodit, ale s těmi, co už tuhle první zkoušku mají za sebou a připravují se na další. Kočenky moje, ten brácha tomu dal! Všechno s paničkou popletli a nakonec byli předposlední!!!
No, někam je pustit samotné, příště půjdu s nimi a budu dávat pozor na to, co vyvádějí.
V neděli jsem závodil už jenom já. Na proto, že brácha byl předposlední, ale závodilo se v agility a to můj brácha nee. Už na táboře se mi to moc líbilo, zvlášť běhat tunelama, tak se mnou panička začala chodit na trénink pro úplně začátečníky. A hned jsem měl závod. a poslyšte, byl jsem zase 14. !!! A moc se mi líbí, kde se trénuje. Na jízdárně. Koníčci nám půjčí vždycky halu a tam je vrstva voňavých pilin a to se nám to běhá a hlavně čmuchá a taky tam na nás neprší. Když jsem viděl koníka poprvé, až jsem se lekl, pes větší jak panička a chvíli jsem na něj štěkal, aby ke mně nechodil, že ho určitě kousnu. Radši nešel, on ví, že jsem obranář. No a pak jsme to vše doma oslavili, že jsme tak šikovní a že se s paničkou máme rádi.
Všechno jsme vyprávěli Mikešovi a ten koukal, že by třeba taky chtěl diplom, nebo perníček s Mikulášem, ale nevím nevím, asi ho příště s sebou nevezmeme. Byl by tam sám kocour a tím pádem první ve všech kategoriích ! To by vyhrál pohár dřív než my, tak to ne. My ho to nejprve doma všechno naučíme a pak se uvidí.
Naštěkal Damiánek, agiliťáček