Mám narozeniny hned po tom protivném, nepříjemném dni, co vy lidi máte pořád něčím plné misky (což by zas až tak nevadilo), ale hlavně děláte v noci hrozný rámus, až se my zvířátka bojíme. Hlavně můj malý bráška Damiánek, ten se bojí ledasčeho, tak ho chráním, kudy chodíme, všechny bubáky zaháním, protože je to prostě můj malý bráška a mám ho rád. Chráním i Mikeše, to sice, není psí bráška, ale kočičí kámoš a taky ho mám rád. Bez kočičího kámoše je smutno, to jsme poznali, když jsme jednu dobu byli sami jen kluci psí.
kamarádi
Když byl ten nepříjemný hlučný den, panička nám pořád strkala do tlamiček nějaké bombonky, ale vůbec nechutnaly jako bonbonky, podezřívám ji, že to byly nějaké tabletky. Panička se totiž bojí, že ji rozbiji okno, tak se na mne domluvila s panem doktorem. Jak venku děláte vy lidi rámus, tak já si nemůžu pomoct. Bojím se o paničku a kluky, tak na ten rámus štěkám, zaháním ho, nedá se ani pořádně poznat, odkud rámusí. Tak musím nahlas štěkat a vrčet do každého okna v naší velké boudě, co bydlíme, za mnou lítá Damča a taky štěká, ale on štěká na mně, abych se zastavil, že se bojí, že se chce přitulit. Jenže já musím smečku hlídat! V závěsu za námi běhá panička se zvědavým Mikešem a pořád mi to hlídání zakazuje, že ji nakonec vypadnu z okna, jenže ona neumí tak štěkat, no a o zubech..., no ještě jsem neviděl, že by někoho pořádně pokousala.
voní,bude dobrej..
Tak nám u pana doktora koupila ty nebonbony a mně se nechtělo hlídat, byl jsem takový líný a nechal hlídání na paničce. Konečně, vede smečku, tak proč by se pro jednou nesnažila. Až dnes jsem přišel na to, proč to udělala. Ona totiž celý večer něco vařila, moc to vonělo, až jsem si oslintal pelíšek. Chodil jsem za ní, jestli mi dá ochutnat, ale ne. To bylo pořád Aronku, nelez mi sem, počkej si do zítra, Ari, mazej odtamtud, pálí to, no nenechala mi ani blíznout. To voňavé nalila do misky, přišla k nám všem k pelíšku, dala nám blíz na čumáčky, že nám přeje hezký nový rok, že nás má ráda, však my ji taky máme rádi, a zalehla na svůj pelíšek.
Ráno jsme šli napsat holkám v okolí, že už jsme vzhůru, že rande je možné a taky klukům v okolí, ať nám nelezou do revíru, že tady zdejší holky psí jsou naše. Až teda na Sallynku, tak je tak protivná, že ji za nevěstu nechceme. Přišli jsme domů a pak se to stalo! Panička vyndala z kouzelné bílé dobrotové skříňky misku (nevíte proč musí být dobrotám zima?) , udělala ťuk na talíř a tak hezky mi povídala spoustu věcí, nerozuměl jsem všemu, ale říkala to moc krásně, má mě ráda, panička moje. Čumáček jsem měl pomalu jako slon, dobrotu očmuchával, pak jsme se do ní s Damčou a Mikeškem pustili. Páni, kočky, to čekání stálo za to. Dostal jsem dort ze samých mňamek, co mám rád a taky co můžu, aby mi nebylo špatně, když mám tu alergii, nebo jak se to jmenuje, pořádně nevím, co to je, ale panička ji pořád zahání a asi dost dobře, ještě nám tu neběhala, je pořád někde zalezlá. Taky jsem dostal takového skvělého chrochtacího plyšáka. Panička je tedy kanón, to fakt musím zaštěkat.
to je můj dárek..
Jako další dárek měl být narozeninový výlet s psí školou, ale na ten jsme nakonec nešli. Damiánek je už čtrnáct dni nemocný, musí polykat tabletky, být v teple, panička je vždycky smutná, když přijdou od pana doktora, že má Damča nemocné čurání. Doma by celý den sám být nemohl, to by se počural, taky by po čase plakal, venku běhat s pejsky taky ne, to by zase nastydl. Panička sice nejdřív plánovala, že ho zabalí do deky do batohu na záda, ale nakonec se o něj bála, tak jsme nešli. Ale slíbila mi vééélikou procházku, až bude Damiánek spát. Tak si myslím, že si ten svůj narozeninový den i tak užiji.
Na Nový rok na své narozeniny naštěkal dortem nacpaný pitlador ARONEK :-)