Mezitím, co jsem se starala o tuto rodinku, už jsem s druhou kamarádkou plánovala záchrannou akci číslo 2. U jejich paneláku, totiž před lety, nechala jedna neodpovědná ženská kočku a psa, pes tam pobíhal, lidi ho krmili, ale pak zmizel, kočka zůstala , a rodila jeden vrh za druhým, zůstala v opuštěném domku, ze kterého se ta hrozná ženská odstěhovala . Z koťátek co rodila jí zůstala vlastně jen jedna holčička, ta se jí držela jako klíště, a i proto asi přežila, o ostatních koťatech se toho moc neví, některé jsou rozebrané, některé někde skončily, ani nechci pomyslet, kde jsou. Na tohle už jsem nemohla jen tak koukat, chudáci mláďata, jak k tomu přijdou, rodit se do takového světa. Rozhodla jsem se , že ty kočeny nechám vykastrovat, i kdyby to mělo být na moje náklady, ony si tenhle život nevybraly, a povinností každého člověka se srdcem, je pomoci jak může. Jenže v té době, co jsem už byla rozhodnutá pomoci těm dvěma toulavkám, se právě našla ty moje koťata. A paní, u které se pod prkny na chalupě našla , my řekla, že mám zajít na městskou policii, a tam mi musí dát příspěvek. Tak jsem to zkusila, moc mi nevěřili, že to je pro toulavky, ale mohla jsem to prokázat, že je to opravdu pro bezprizorní kočičky, které potřebují pomoc, jinak se budou bezhlavě množit, už by na to byly dvě, dcerka té staré už se začala mrouskat, to by bylo tento rok chudáčků, dostala jsem potvrzení. Ještě musím podotknout, že maminka od mých nalezených kocourků, už je taky vykastrovaná, zařídila to ta paní, co mi vše poradila, a snad jsem měla i protekci, nevím, to už je jedno, hlavní je, že tři kočeny tento rok nebudou vyvádět mladé, a budou se starat jen o sebe. Teď bych se chtěla zmínit, jak probíhala kastrace, těch mých toulavek. Kamarádka mi je chytla, s manželem, asi to bylo jak na divokém západě, protože mi pak vyprávěli, že jednu chytli hned, a pak uviděli druhou, to už byli s autem na křižovatce, na cestě na veterinu, takže se pokusili ji chytit taky, aby to bylo při jednom. Strhla se tam honička, a když už jí měl napůl v autě, vysmekla se, a on jí držel za nohy na křižovatce, ale nepustil. Ten den, byly vykastrovány obě. Já jsem měla za úkol, vyzvednout kočenky od veterinářky a mít přes noc doma, a vypustit je, až když budou vypadat dobře. Jela jsem tedy pro ně, vyzvedla jsem si je v přepravce, kterou paní doktorka špatně zavřela, a což jsem já přehlédla, taky jsem myslela, že budou spát, jak jsem viděla u mého kocoura a kočky, nespaly, jen byly obě oblblé, a protože jsem ten den sloužila, jela jsem do práce, kde jsem měla připravenou druhou přepravku. Dojela jsem na místo, a vyndala z auta přepravku, a co se pak dělo, bylo pro mě v tu chvíli jako z nejhoršího snu. Kočky mřížku vykoply, a rozutekly se mi po okolí, podotýkám, že tam je silnice, na které řidiči nedodržují rychlost, a kde jsem přišla o dva kocoury. Začala honička, kočenky utíkaly a zároveň se válely v bolestech, věděla jsem, že je musím opatrně chytit, ale jak, byla jsem sama, a ony prostě byly pryč. Jednu se mi podařilo chytit, hned jsem jí odnášela do tepla, a kontrolovala stehy, vše bylo v pořádku, a zbývala druhá. Byla tma, zima, pršelo, vzala jsem baterku, a chodila tiše po okolí a po poli, uviděla jsem jí, ležela pod stromkem. V ruce jsem měla ubrus, a tak jsem ho na ní hodila, povedlo se, zamotala se do něj, a už nemohla nikam utíkat. Rychle do tepla, a rychle kontrola stehů, vypadalo to dobře. V průběhu té děsivé honičky, jsem brečela jak malá, a nadávala si, proč se pouštím do těchto akcí, když na to nemám . A to pro mě ještě děsivý večer neskončil. Když jsem s kočičkama jela domů, kde měly přespat v klidu, na parkovišti se ke mě přihnal veliký černý pes, a začal okolo nás čuchat, nevypadal agresivně, ale přeci jen, nevíte. V autě vždycky vozím granule pro toulavky, tak jsem mu je nasypala, abych mohla prokouznout, ale pes hladový nebyl, byl prostě jen zvědavý na kočeny, měla jsem obě v přepravkách na střeše auta, ale když už jsem tam stála 10minut, a pes se nehnul, riskla jsem odchod domu, pomalu a opatrně jsem našlapovala, a povedlo se, pes nebyl zlý, jen nás doprovodil před vchod, myslím že jen někomu utekl, a šel se sám vyvenčit, vypadal spokojeně a zdravě. Přes noc kočičky spinkaly, a k ránu začaly naříkat, dávala jsem jim ředěnou tatru, a pak i kousek masíčka, byly hodné a všechno vypily a spapkaly. Na moje kluky zavrčely, udělaly si respekt, a kluci byli v pozoru, klidili se jim z očí.
Ve tři hodiny, kdy šla kamarádka z práce, jsme je vypouštěly, trochu jsem se bála, ale dopadlo to všechno moc dobře. Kočeny dostaly najíst, napít a vydaly se na své teritorium, hned se protahovaly, šplhaly na strom, a vypadaly moc šťastně. Dnes, po zimě, vypadají moc hezky, přibraly, lidi jim dávají každý den, a kamarádka tam všem dala na vědomí, že to jsou kočky pod jejich ochranou. Jsem tedy ráda, že jsem trochu přispěla, co se týče pomoci zvířatům. Maminka od mých kocourů je taky vykastrovaná, tak budu tenhle rok klidnější. A chtěla bych všem milým kočkařum tady, říct, že každá pomoc, i ta sebemenší, je platná, třeba několik konzerv do útulků, adopce toulavého kotěte, pár kaček na léky, všechno se počítá. A vždycky je lepší mít doma víc koček než jednu, jedna zlobí, protože se nudí, dvě zlobí mnohem méně, a náklady na dvě kočeny nejsou dvojnásobné, není to tak hrozné, já mám kočičky tři, a psa, a chtěla bych postupně zpracovat přítele , aby se naše smečka trochu rozrostla. Kočkaři tady, mají i o hodně víc mazlíčků a ví o čem mluvím. Přeji všem hodným lidem, co pomáhají, hodně síly a zdraví, aby ty naše chlupatý potvory měly spokojený život, protože spokojený život bez strádání, si zaslouží úplně každý tvor , na této planetě.