Čekal nás průzkum seníku. Tiťánek vyběhl po žebříku a vlezl na podlahu ze dřeva, po něm šla Šedinka a já jako poslední, všem nečekalo nás tam zrovna milé překvapení.Tiťánek vylezl na kupku sena a najednou vyskočil metr vysoko, hned jsem věděla, že není něco v pořádku a tak jsem za ním přiběhla a náhle uvidím mourovaté koťátko, které nemá hlavu, přepadl mě ten svíravý pocit od žaludku. A tak jsem neváhala a donesla kočky k žebřiku, oba dva slezli dolů, když jsem najednou ucítila pohyb, podívala jsem se vedle sebe a tam stál balík suché trávy, když jsem najednou na něm uviděla Macatého černého kocoura, oči měl jasně zelené, které zvýrazňovala jeho lesklá, černá srst. Ocasem provokativně mrskal, chtěla jsem ho zahnat, když najednou na mě vyprsknul a zachrčel, ale to se nemělo stát a v tu chvíli se vedle mě objevil naježený Tiťánek, připraven tomu tulákovi vyprášit kožich.
Černý kocour na Tiťánka skočil a začala bitka. Na��la jsem klacek a tak jsem ho po černém
kocourovi hodila, ten zavřeskl a ztratil se ve tmě. Podívala jsem se na Tiťánka, kterému bilou srst doplňovala červená krev, sice to byl tvrdý boj, ale Tiťanek přežil a byl v pořádku. Slezli jsme po žebříku dolů a šli k mému oblíbenemu stromu.
Šedinka na něj vylezla a pozorovala přírodu a Tiťánek zatím obhlížel teritorium.
Šla jsem se projít, když se najednou Šedinka naježila.
Podívala jsem se pozorně jejím směrem a vidím znovu toho černého kocoura, tentokrát se Tiťánek rozběhl a začala další zuřivá bitka, nevěděla jsem, jak mu mám pomoci a odtrhnout je od sebe by asi nebyl rovnou dobrý nápad a než jsem se naděla, černý kocour utíkal pryč!
A tak Tiťánek znovu vyhrál, vylezl na strom a proplétal se mezi větvičkam.
Zatímco Šedinka odpočívala se svou nejlepší kamarádkou Colorkou.
Ale pořád mi nejde do hlavy to mrtvé koťátko. Možná to má na svědomí ten černý kocour nebo kuny.....