Zde jeho psí vyprávění: Nevím, jak mám začít své vyprávění z mého psího života.....narodil jsem se, tak jak jinak? že? vyrůstal jsem v rodině, kde mě určitě nechtěli a tak jednoho dne na podzim mě vzali do auta a v malé dědince vyhodili z auta ven.... Haf, nevěděl jsem co učinit. Zda za nimi se rozběhnout a prosit, aby mě vzali zpět, nebo zůstat a hledat si novou rodinu, domov. Byli moc rychlí a zmizeli v nedohlednu, tak jsem začal chodit po silnici a dům od domu očuchávat a hledat nový domov.....Konečně si mě všimli okolo jdoucí lidé a pohodili mi kousek jídla. Protože denně mě pak potkávali ti samí člověčci, tak mi udělali provizorní boudičku, do které mi jedna paní vložila teploučký kobereček. Začali mi podstrojovat také jídlo, ale žádný si mě nevzal domů....
U jednoho domu jsem zjistil, že mají 2 krásné fenky, začal jsem se více tam motat a začal jsem hlídat jejich dům. Bydlili tam moc fajn dobří lidé, kteří mi udělali i pelíšek mezi dveřmi s kožešinou a připravovali mi denně švédský stůl....začali se se mnou hrát a mazlit, ale dovnitř jsem nemohl. Jedna paní říkala, že mi shání nový trvalý domov, ale že se jí to nedaří, že všude jsou už psí obyvatelé a většinou jako já, které prý vyhodili "lidé" z auta, tak se jich domorodí obyvatelé obce ujali. A mě stále nikdo nechtěl....všude již bylo obsazeno jinými kožíšky...potuloval jsem se již po celé obci, chodil stále od domů k domu a neuvědomil si ani, že nastává zima, začal silný mráz, napadlo hodně sněhu, nožky se mi bořily do sněhu a já se snažil nalést kousek místečka na sluníčku, abych si mohl zahřát můj kožíšek, který byl někdy moc mokrý ze sněhových vloček. Paní, která mi občas přinesla kousek dobrého masíčka a granulky prohlásila, že to dále nepůjde, že musím aspoň do přechodného domova - do psího útulku, kde budu mít pravidelnou stravu a prý se snáze najde pro mě domov.
Také se prý dověděla, že začínám vadit některým místním lidem, že prý na ně vrčím a sedávám na silnici, kde musí zastavit auto, aby mě nepřejelo,a prý tento řidič se pak nemůže rozjet - tedy do kopce mu prokluzují kola v ledu a ve sněhu.
Začal jsem zkrátka těmto lidem vadit.
To prý rozhodlo a jednoho dne pro mne přijelo velké auto s lidmi a chtěli mě odchytit. Byl jsem zrovna u "mých lidí" v předsíňce, tak jsem se držel, když mi paní doktorka dávala obojek na krk a s vodíkem mě vedla do toho velkého auta..
Dokonce jsem ji i kousl do ruky, ale ona prý to nevadí, že je zvyklá na tyto projevy a naopak mě pohladila po hlavičce. Jak byla hodná a milá! Musím se také polepšit!
Jo, do zadního prostoru jsem nechtěl vskočit, tam se mi nikdy nelíbilo, ale k nohám dopředu pod sedadlo, to je něco jiné, tak jsem byl zvyklý jezdit. Auto se mnou odjelo a přivezlo mě do útulku, kde již byl také jeden psík Jaroušek. Já dostal jméno - Robin.
Rozkoukávám se, dostávám pravidelně najíst, jsou tu hodní lidé.....Chovám se velmi dobře, mám rád děti, které mi neubližují a hlavně poslouchám člověky, kteří mě mají rádi.....
Najde se brzy pro mě trvalý, spokojený domov? Budu dobrý hlídač, budu moc vděčný za každé pohlazení, za trochu jídla a budu poslušný pejsek! Haf!