Přeskočit navigaci

Web kočky
Adélky

  • DOMŮ
  • ČLÁNKY
  • KOČKY
  • LIDÉ
  • FÓRUM
  • FOTOGALERIE
  • INZERCE


 
  • Kocouři
  • Veterinární poradna
  • Veterináři
  • Kočičí nebe
  • Chovatelská sekce
  • Chovatelské stanice
  • Kočky testované na HCM a PKD
 
Nejste přihlášen/a


Zapomněl(a) jsem heslo Nová registrace
 
RSS

Další zkušenost

Domů > ČLÁNKY > Další zkušenost


Quenitka je úžasná, krásná kočička.To bylo jasné na první pohled, když se narodila krásné oči, překrásná maska, sice ne velká,ale pěkná stavba těla, prostě krasavice.

Quenitka je úžasná, krásná kočička.To bylo jasné na první pohled, když se narodila...krásné oči, překrásná maska, sice ne velká,ale pěkná stavba těla, prostě krasavice. Čeho jsem se trochu bála, že si tohle nebude myslet můj miláček, kastrovaný kocourek Edward. Je na mně závislý a on je pro mě druhé dítě. Žijeme si ve vzájemné symbioze a pojí nás něco, co asi nedokážu popsat. Nejen, že má klasické kočičí vlastnosti, že dokáže opětovat lásku, že pomáhá, když je člověku ouvej a cítí, když je mi mizerně. Prostě jsme nějak duševně stejně naladěni.To, že jsem ho málem ztratila, když mu byl přibližně rok, naše pouto ještě více prohloubilo.

A Teď jsem měla v úmyslu přinést domů malou kočičku a bála se, co on na to. Ona byla jako kotě celkem seběvědomá a nebojácná. Vrčela a syčela doma na chovného kocourka, rozhodně nepatřila k těm, kteří se raději někam schovávají.Doufala jsem proto, že její první setkání s mým kocourkem nebude probíhat tak, že jen vyběhne z přepravky, zaprská a začne si vydobývat svoji pozici.

Nestalo se. Nevím, zdali za to může fakt, že jela domů v přepravce a pelíšku, kde se seznámila s jeho pachem,ale když jsem doma otevřela přepravku, vyšla malá, usměvavá kočičí dáma, která se chtěla otírat a mazlit a dávala okamžitě kocourkovi najevo svoji náklonnost. Edward nesdílel její postoj a rovnou na ni zaprskal. Jejda, bude to asi problém, řekla jsem si. Předem jsem byla domluvená s Ivetou, že Edward je pro mě na prvním místě a nebude-li snášet příchod kotěte, zase jí ho vrátím. Kočičku jsem přivezla ve čtvrtek a dala jsem jim čas do neděle. Nechtěla jsem Edwarda vystavovat nějaké velké psychické zátěži. Během tří dnů ale ti dva jeden z druhého nevykazovali známku agresivity, či nelibosti. Bylo rozhodnuto. Kočička zůstane.. <

Kočička chovná, proto nekastrovaná, začala docela brzo volat kocourka. Edward zjevně nechápal, co chce,ale příroda mu něco málo napovídala, i když jen vzdáleně a tak se dokonce pokoušel po měsíci kočičích písní o nějaké to kocouří gesto. Zkušeně ji chytil za krk, obstoupil, ale co dál? :-) Bylo kouzelné sledovat jeho snažení o něco, co sám nechápal. Kočička chvíli měla trpělivost, asi si myslela, že její touhy naplní. Když se tak nestalo, pěla písně dál. Měla ještě čas,rok jí byl v březnu a ona volala už od prosince.V únoru už nechtěla ani jíst, ani spát. Naštěstí absolvovala výstavy, blížil se rok, tak jsme vyčkali už jen chvíli a mohli jsme ji odvézt k ženichovi. Bylo to poprvé a celou dobu jsem si říkala, co ta chudinka moje, jak se asi má, jak si s Alkazarem padli do oka a co bude.Vrátila se po týdnu, krk rozkousaný a byla tááák unavená... 14dnů snad jenom spala a jedla. :-) říkali jsme si, že si holka tedy asi pěkně užila a zařádila. A plody řádění? 4 překrásná koťátka.Dnem porodu se kočičce objevila v očích neuvěřitelná a hlavně nebývalá moudrost.V té době mám dokázala, že je nejen překrásná kočička,ale především dokonalá a pečlivá máma.

Uběhl rok a bylo to tu zase.Tentokrát jsem byla ale hodně nervózní.Už jsem chtěla, aby koťátka byla na světě a já věděla, že je vše v pořádku.Bříško měla obrovské, sotva chodila, ale až do 65.dne se nic nedělo a já už opravdu znervózněla. Okolí se mi smálo, je to přece kočka, co blbnu. Musí to zvládnout sama. Jako v přírodě. A nebo je degenerovaná šlechtična a proto se kolem porodu tolik nadělá? Vrčela jsem na všechny, ať si nechají řeči, že problém může mít šlechtična i venkovská míca. I u lidí není každý porod stejný. Přišla jsem domů v pět a říkala jsem si, to není možné? Ona na mě snad čekala? Začala za mnou běhat, mňoukat, vyžadovala pozornost, pořád se olizovala.Edward byl vystrašený, on jí, narozdíl ode mě, rozuměl, co říká. Zavřela jsem se s ní v ložnici, ukázala jí bednu, poslušně si lehla a viděla jsem, že přicházejí stahy.. kočička tentokrát měla oči široce otevřené a upřené do těch mých. Jak jsem se vzdálila, už mě volala. Něco je špatně, bála jsem se. Uplynuly dvě hodiny a pořád nic.Náhle se objevila známa bublinka, začal vycházet plodový obal.Nojo,ale ony ty bublinky byly dvě.Dvě? Dvě najednou?! Volala jsem vetovi. Dejte jí deset minut. Když nic, jdu k vám, pravil. OK, nestalo se nic, jen prokousala obaly a tak nebyla ani památka po náznaku porodu.. Veterinář dorazil, vyšetřením zjistil, že stahy ustávají, protože koťátka se nemohou probojovat do porodních cest. Jsou veliká a cpou se skutečně dvě najednou.

A pochopitelně - zadečkem napřed. Po několika pokusech o uvolnění cesty došlo na oxytocin. Kočička byla tak unavená a zbědovaná.Měla jsem opravdu strach. Veterinář rozhodl. Pojedeme na ultrazvuk a rozhodneme, zdali neudělat raději císaře.Už jsme se oblékli, vše připravili a v tom se Quenitka z posledních sil vynasnažila a ve vteřině byli oba kluci, kteří se nemohli dohodnout, kdo dřív, venku.To byla úleva.Znáte to, šňůra, sušení, jeden byl trochu nalokaný, tak vytřepávání, pochvala kočičky a odjezd se zrušil. Veterinář ji prohléd, konstatoval, že nejhorší má za sebou, že by mělo teď už být vše v pořádku, ale čeká mě asi dlouhá noc. Odešel skoro po třech hodinách, kdy jsme nad ní spolu "čarovali" a já čekala. Jedna placenta,pak dlouho nic./Nepostřehla jsem, zdali byla opravdu jen jedna, na chvíli jsem odběhla a tak jsem viděla jen, že ji kočina dojídá./ Až za dvě hodiny přišly stahy a další kotě bylo na světě a s ním další placenta.Čekala jsem podle odhadů veta ještě jedno miminko.Dalo si načas.Zase uběhly skoro dvě hodiny. Po té placenta a já si říkala, že je vyhráno.Jen kočička začala vrčet a to mi nedělalo dobře. Měla další stahy a už fakt nemohla. Za deset minut vyšla další obrovská placenta. Uf.. uklidnila se a já s ní. Převlíkla jsem jí už potřetí pelíšek a nechala ji spát. Nad krabicí se vznášelo charisma spokojenosti, štěstí a lásky.Dojalo mě to k slzám.. Další zkušenost je za mnou.Kočička je v pořádku a koťátka zatím také. Narodily se po dlouhých 10 hodinách v den narozenin mojí dcerky. Jsem moc šťastná...

 

 

 

 

Lenka

 

Sdílejte článek na Facebooku                         kategorie článku: chov, život s kočkami tagy článku: birma
Dan - Admin, vydáno: 8.3.2008

Komentáře k článku

Blahopřeji Quentince i Vám ke koťátkům. Jen mi řekněte, jak zvládáte odchod těchto bobíšků z domu? Já nemůžu mít žádné zvíře jako chovné, protože bychom se za chvíli do domu prostě nevešli. Nedokázala bych je dát pryč. Hodně štěstí a zdraví pro všechny členy Vaší smečky (lidské i zvířecí).

anonymous anonymous | 8.3.2008 17:48:03

 

Napínavé čtení,ještě,že to dobře dopadlo.Teď už koťátka porostou jako z vody.Až budou větší,ukažte jejich fotky.Jistě nejsem sama,co by je chtěla vidět.

Pecha_Martin Pecha_Martin | 8.3.2008 19:24:04

 

Moc hezké čtení, vím že narození mláďat je velký zážitek.Musím se přiznat, že bych takové kotěcí nebo štěněcí nadělení chtěla také zažít, ale jsem na tom přesně jako Vladka.Ty odchody z domova si nedokážu představit.Přeji hodně radostí s koťaty.

anonymous anonymous | 8.3.2008 21:35:30

 

odchody? slzy, pláč, loučení, slibování, že se budou mít dobře, zažívala jsem to porpvé loni a musím říct, že nevěřím, že to někdy bude jiné.Iveta brečí u každého kotěte, přestože chová už 10 let..

anonymous anonymous | 8.3.2008 22:04:46

 

..ale také musím říct, že narození koťátek a prožívání toho, jak rostou, učí se, mazlí se, hrají si, je také nezapomenutelný zážitek..

anonymous anonymous | 9.3.2008 11:58:54

 

Přeji koťátkům i kočičce hodně štěstí.Moc se přimlouvám za to, abyjste jí nechala vykastrovat, když porod tak těžko snáší,tím spíše,když máte doma kocourka. Měla by koťátka příliš často a mohla byjste o ní brzy přijít.Navíc v dnešní době je tolik opuštěných kočiček, že by lidé neměli množit ani ty papírové.

anonymous anonymous | 9.3.2008 14:37:06

 

Teď se mi otevřely fotečky - na prvním snímku vypadají koťátka jako zmoklé myšičky, jsou sladké. A co teprve až se rozkoukají a začnou objevovat svět!

anonymous anonymous | 9.3.2008 17:54:43

 

kocourek, kterého mám doma, je kastrovaný, pořídila jsem si ho na mazlení:-)
První porod zvládla Quenitka úplně v pohodě, nechci ji nijak přetěžovat, dostala jsem ji ale jako chovnou a to za péči, kterou jsem věnovala Edwardovi, když na tom byl opravdu zle.Jezdili jsme denně na kapačky, museli ho operovat, nyní je doživotně na ledvinové dietě..Nechtěla bych, aby měla více,než jeden vrh ročně a doufám, že se mi to podaří ukorigovat.A hlavně doufám, že další porod nebude tak náročný.Veterinář se nám věnuje celoročně opravdu pečlivě a říkal, že to prostě byla smůla. Zatím si nemyslí, že by se toto mělo opakovat. Iveta má chovných birmiček více a v podstatě měla problém jen s jednou a ta už je vykastrovaná.Jinak to nechci zakřiknout, mamině i koťátkům se vede dobře a je na ně opravdu kouzelný pohled.

anonymous anonymous | 9.3.2008 21:07:12

 

těm, kteří by chtěli vidět fotky koťátek, když vyrosla a další miminka, která se Quenitce narodila, je to možné zde:http://www.birma.cz/fotogalerie_lenka.htm
odchod koťátek z domova, je vždy velice bolestnou, citlivou a plačtivou událostí, proto i posléze vyžaduji kontakty, fotky, maily, prostě zprávy o tom, jak se mají a jak rostou a vítám oboustranné návštěvy-jak mojí návštěvu v nových rodinách, tak jejich návštevu u mne..

Lenka Lenka | 13.5.2009 21:50:13

 
Přihlásit se k odběru Přidat zprávu

 
Dívá se na nás 716 nepřihlášených návštěvníků, přihlášeni jsou: inka


 
admin@kocka-info.cz | © 1998-2009 Web kočky Adélky | Netiketa | Podmínky pro užívání webu a články | O nás