Když náladu mám ryzí,či mi štěstí v dálce mizí,
nepouštím si plyn či televizi,
ale mám pro sebe lepší vizi.
Vezmu tužku, papír a namísto slziček,
vymýšlím řadu básniček.
Nejsou to žádná veledíla,
ale dýchá na mne z nich velikánská síla.
A o čem povídám Vám v básničkách?
O mé velikánské lásce – přece o KOČIČKÁCH.
Tak pokud Vás to zajímá – co rozesměje mne,
či mne dojímá,
tak přečtěte si následující básničky
a prosím, MĚJTE RÁDI KOČIČKY!!!!!!!!!!
(Inspirováno pohledem na kocourka Uriáška, který si hověl v mé posteli v poloze na zádech a světu ukazoval nejen bříško, ale i své sametové tlapičky)
SAMETOVÁ TLAPIČKA
Sametové tlapičky?
Ty mají jen kocourci a kočičky.
Ať běhají po poli, koberci či po mechu,
nebo letí přes kameny bez dechu.
Vždy mají sametové tlapičky.
Kdo? – No přec ty nejkrásnější šelmy – kočičky.
Však v něžné tlapce ukrývají se lité zbraně,
dávej dobrý pozor na ně!!!
S jejich použitím kočka nečeká,
co může čekat od „všehotvůrce“ – zlého člověka?
Však přátelství když projevíš,
drápky sotva uvidíš.
Vždyť Tvá milá kočička,
je přece MISS SAMETOVÁ TLAPIČKA.
(Inspirováno Mezinárodní výstavou koček, pořádané každoročně v krásném prostředí valtického zámku)
MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA VALTICE 2003
Těším se každým rokem velice,
na MVK koček Valtice.
Sjíždějí se z blízka i veliké dáli - sem,
kocouří krasavci a kočky jako sen.
Vždy je tu hodně mých přátel a známých lidí,
kteří (jako já) se v kočkách vidí...
Však i tato show je jenom pozlátko,
i na ty nejlepší svět zapomene zakrátko.
Doufám však, že stále platí pravda stařičká,
a sice : bez ohledu na verdikt posuzovatele je přec NEJKRÁSNĚJŠÍ PRÁVĚ VAŠE KOČIČKA !!!!!!!!!!!!
(Inspirováno procházkou v jarní přírodě)
JE PŘEDJÁŘÍ
Je předjaří,
sluníčku se ještě moc hrát nedaří.
Chvílemi ještě mírně zasněží
u kraje lesa i trošku sněhu ještě leží.
A u malých boroviček,
ve sněhu otisky maličkých tlapiček.
Běžel tudy kocourek či kočka?
Říká se, že kdo si počká, ten se dočká!!!
Šla tudy kočka z lovu snad,
či koťata si tu byla hrát?
Jen malé stromky, ty to ví,
však nikomu nic nepoví......
Vždyť Příroda, ta má své zákony
a lidské pachtění a mamon jsou vzdálené jí na hony!!
Chrání vždy své z divočiny děti,
když porozumíš, odvděčí se Ti...
Měj na paměti tato moudrých slova
a živá kočka ta, co před zlými se schová.......
(Inspirováno nám všem známým vřískotem roztoužených koček)
JARNÍ VOLÁNÍ
Přišlo jarní volání a s ním i známé kočičí mroukání.
Nedá se v noci spát natož snít,
v tom nočním hluku i mrtvola by musela vzhůru být.
Válejí se z boku na bok, mě už toho chytá amok.
Začne první, přidá se druhá a pak třetí.....
Chceme děti, děti - hodně malých dětí!!!!!!!!!!!!
Já však alespoň jeden rok,
nechci mít byt plný koťat - jako cvok :))))))))))
Chci alespoň "volné" jedny prázdniny
a ne stále hlídat kočičí maminy.
A můj mladý kocourek?
Tomu jsou "holky" zatím fuk,
spíš jej zajímá miska, než jak se chová kočičí kluk.
Chce se jen mazlit, papat a spát,
možná si s ostatními trošku hrát......
Nedala bych jej však za celý svět,
stejně nejde o to mít koťátka hned.
A nezávadný recept proti mroukání,
ten prostě není k sehnání :))))))))))
Snad jen špunty do uší a sousedé ať si klidně na dveře buší:))))))))
(pozn. na závěr - sousedé na nás samozřejmě nebuší, tak hrozné to zase není. Jen mne nenapadl jiný rým)
(Inspirováno smrtí mé perské kočičky Eleonor Terra felis)
ELEANORCE
Uhasla červená hvězdička,
byla jí naše milovaná červená peršanka Eliška.
Uhasla náhle a natrvalo
a nám velké, bolavé a prázdné místo v srdcích zbylo.
Už nikdy nepohladím její sametový kožíšek a nepolíbím její pikantní čumáček.
Odešel navždy náš milovaný chlupáček.
Byla to kočička namyšlená a věděla jak jí to sluší
a nepřipouštěla si, že má mírný předkus a trošku větší uši.
Však ve "slabých" chvilkách přišla přece jen,
pohladit tlapičkou tvář mou a popřát hezký den.
Chybíš mi strašně, kočičko má milá,
příliš velká rána mi v srdci po Tobě zbyla.
Chybíš mi víc, než můžeš jenom tušit
a bolest velká nedá se utišit.....
Však potkáme se za nějaký čas zase,
TY poznáš mne a já poznám Tě zase.
A budeme zas pospolu si žít - člověk a kočka - tak to má od věků do věků přece být....
Sbohem Eleonorko....................