Články kategorie život s kočkami

Milý Adélkáři,podařilo se zprovoznit foťák, tak jsem běhala po bytě a zdokumentovávala náš obyčjený podvečer. Obyčejný ale zároveň neobyčejný, protože ti naši miláčci nás vždy dokáží překvapit.

Všichni nejspíše znáte věty, s jejichž pomocí odsouváme řešení. Až budu mít víc peněz, víc času, až udělám toto nebo tamto, až...

 

I já jsem tyto věty používala, jedna z nejčastějších byla: až budu v důchodu, přestěhuji se do domečku po rodičích. Zároveň jsem měla plno dalších až: až ho opravíme, až se děti osamostatní, až nebudu chodit do práce...

César je bílorezavý kocourek, který se k nám do depozita dostal díky nepříznivému osudu. Jeho panička si ho vzala jako malé koťátko a starala se o něj jako o vlastní dítě. Zvykli si na sebe a César svou paničku všude následoval, když byl s ní, tak se cítil nesmírně spokojeně a její péči jí oplácel  mazlením a pocitem, že není sama. Když mu byl jeden rok, osud mu přichystal první ránu v podobě kočičího nepřítele, auta.

Naši sousedi si před 2 lety pořídili krásného kocourka Filípka.Mají tři děti.Nejmladší Nikolka si ho moc oblíbila.A on byl taky moc hodný,hrál si se všemi,kytky jim pomordoval,na stole polehával,ve dřezu a nejraději zalezl p.Zdeně do šatů,které právě ušila nebo je zákaznicím poopravila.A pak ho hledali…no prostě si s ním užili mnoho legrace.

Je pozdě večer, sedím po tmě v obýváku, na klíně mi leží koťátko Amálka a spí. Přemýšlím, jakou výbavičku Amálce zabalím. Zítra si pro ni přijede nová rodina. Uběhlo to tak rychle! Hlavou mi letí vzpomínky, jak jsi Amálko přišla na svět.

Zvláštní rok 2007. Na Ludmilky umřela Majinka. Kočičák Ďabinek tesknil den za dnem víc. Když nám svatý Mikuláš nadělil rezaté klubíčko - Mikýska, přišla ještě kamarádka s nabídkou, zda nechceme malého psího kluka. Ještě bolavá po odchodu Majinky jsem srdnatě říkala: ne, promiň, my pejska nechceme, my teď jsme kočičí rodina.