Dan - Admin | 22.7.2010
Jak lidské, tak kočičí osudy jsou leckdy nevyzpytatelné. Jde jen o to, být ve správný čas na správném místě. Anebo mít prostě kliku. Anebo – ale kdo ví, jaká ruka vlastně tahá za křehké nitky osudu.
Kristýna Kacálková | 20.7.2010
Uplynuly další tři měsíce roku 2010, s 2. čtvrtletím přišlo také mnoho nového, chvíle příjemné i strastiplné. Poznali jsme hrstku dobrých přátel, kteří nám v těžkých chvílích pomohli a pomáhají stále.
| 16.6.2010
V pátek 11.6.2010 se ztratila tříbarevná kočka Jasmínka. Ztratila se v lokalitě K Lomu, Praha 8 - Ďáblice.
Adéla | 8.6.2010
Je máj, lásky čas...
A zároveň máme za sebou "svátek práce".
Tak to by bylo, aby to nebylo !
Proto jsme se pustili do dlouho odkládané realizace dalších samostatných ubikací formou půdní vestavby. Prostory budou splňovat i podmínky pro případný karanténní provoz. Tyto úpravy jsme byli nuceni pozastavit loni v létě, kdy nám plány překazila nečekaná povodeň. A tak k tomu všemu kočičímu tanci prostě oblékáme montérky a dobrovolně se vrháme do akce.
maud kotasová | 1.6.2010
Někdo namítne, že pouliční kočky jsou nemocné. Nemají totiž kartičku pojišťovny jako my. Prý se nekontrolovatelně množí. Jejich množství je však spolehlivě regulováno jejich životními podmínkami. Většina pouličních koček se nedožívá více než 2 let. Jejich plošná léčba by byla obtížná, ne-li nemožná, ale ruku na srdce, kolik je skutečně diagnostikovaných případů vztekliny u koček, není vzteklina už spíše jen strašák? Naše hiv-pozitivní spoluobčany, jejich rodiny a kamarády přece také nezabíjíme. Ve většině jihoevropských zemí, kde je výskyt pouličních koček opravdu vysoký, je vzteklina považována za vymýcenou a o vakcíny je třeba žádat.
| 31.5.2010
Tříbarevná kočička Mili ke mně do depozita přijela od jedné staré paní, která bydlí ve vesničce poblíž Kamýku nad Vltavou. V obci je psí útulek, který ale do své péče kočičky nepřijímá. A tak mnozí z těch, kteří s donesenou kočkou v útulku neuspěli, situaci řeší tak, že kočku přehodí přes plot právě této paní...
| 23.5.2010
Viktorka je jedna z mnoha koček, se kterými se osud příliš nemazlil. Naštěstí existuje spousta lidí, kterým budoucnost takovýchto koček není lhostejná. Viktorie se k nám dostala z jedné poměrně velké komunity toulavých a opuštěných koček, které žily na opuštěném místě, kde se mezi sebou nekontrolovaně množily a jejich jediným zdrojem potravy byla strava určená především prasatům.
| 19.5.2010
Asi se nikdy nedovíme, kde a kdy se narodila. Stejně tak se nedovíme, kde prožila své kotěcí měsíce ani svoje mládí, dokonce ani jak se jmenovala. Jedno je však jisté. Letos na jaře si jí všimla jedna hodná paní, která chodí krmit plaché kočičky. Zaujala ji nejenom svým bříškem, ohlašujícím brzký příchod koťátek, ale také velkým abscesem na tvářičce.
| 18.5.2010
Měsíc se s měsícem sešel a každá pohádka mívá svůj konec.
A tak se sluší a patří, abychom vám příběh Kikiny, která se už už chystala za duhový most, kde je sice tráva věčně zelená, ale lidská ruka tam nehladí, dovyprávěli.
Kristýna Kacálková | 11.5.2010
Růženka se k nám dostala při jedné z odchytových akcí. Pochází z malé vesničky poblíž Slatiňan, kde zůstala opuštěná společně se svými kočičími kamarády. Růženka patřila starší paní, která se odstěhovala do blízkého města a nechala tak devět svých kočiček včetně Růženky napospas osudu. Její kamarádka ze vsi však nebyla k osudu kočiček lhostejná, všimla si, že kočičky zůstaly opuštěné, proto se snažila všemožně sehnat pomoc, která ale v prvních dnech bohužel nepřicházela. Zoufalá paní však neztrácela hlavu a pokoušela se sehnat pomoc za každou cenu i nadále. Když nás nakonec oslovila, zmínila, že kočičky byly několik dní bez jídla, proto jí doslova rvaly pytlík s papáním z ruky.
